„Přibývá nám zadlužených klientů těsně po zletilosti. Rizikovou skupinou jsou ti, kteří vyrůstali v dětských domovech. Nemají totiž zkušenost s hospodařením,“ uvedla sociální pracovnice z valašskomezi­říčské Občanské poradny Tereza Ševčíková.

Podle ní se právě tito klienti dostávají časem do takzvané dluhové spirály: jednu půjčku splácí tím, že si na ni půjčí jinde.

Důvodem takových problémů je mimo jiné také životní styl mladé generace. „Pro spoustu z nich znamenají peníze určitý společenský status,“ vysvětlila Ševčíková.

Zkušenost s takovými dlužníky mají především v Domech na půl cesty, které slouží jako start do dospělosti pro odchovance dětských domovů. „Naši klienti k nám často přicházejí už zadlužení,“ prozradila Emilie Smrčková, zakladatelka valašskomeziříčkého občanského sdružení Pod křídly.

Mladí nezkušení lidé podle ní dluží nejčastěji na pojištění, za pokuty nebo telefon. Často si také půjčují velké částky od nebankovních institucí. „Máme tu dokonce chlapce, na kterého jsou uvaleny čtyři exekuce,“ nastínila Smrčková.

Podle ní není také žádnou výjimkou, že si na odchovance dětských domovů bere půjčky i jejich původní rodina, do které se někdy z ústavní péče vrací.

„Tito lidé jsou více zneužitelní. Mnohdy jim nedochází, jak vysoké úroky nebankovní instituce vlastně požadují,“ podotkla smutně Smrčková.

Její slova potvrdil i bývalý svěřenec dětského domova, který si přál zůstat v anonymitě. „Peníze dlužím na více stranách. Nevím, jak z toho ven,“ pokrčil rameny.

Firmy, které se půjčkami zabývají vesměs tvrdí, že je téměř nemožné, aby lidé z rizikové skupiny peníze získali.

Tiskový mluvčí Providentu Ondřej Holoubek k tomuto problému uvedl, že pokud během posuzovací návštěvy nabudou pracovníci firmy dojmu, že zájemce nesplňuje potřebná kritéria, půjčku mu nedají. „Osobní návštěva nám slouží především k detailnímu posouzení finanční situace zájemce a jeho schopnosti splácet,“ reagoval Holoubek.

Podobný přístup potvrdila také mluvčí nebankovní společnosti Cofidis Petra Kopfsteinová: „Snažíme se individuálně posoudit, zda je klient schopen své závazky splácet.“

To však podle sociálních pracovníků nestačí. Zaměstnanci těchto firem by podle nich měli přihlížet také právě na nedostatečnou zkušenost s hospodařením klientů Domů na půl cesty.

To se ale společnostem poskytující půjčky nelíbí. „Dost dobře nechápu, jakým způsobem bychom měli zjišťovat finanční gramotnost těchto lidí,“ uvedla Kopfsteinová.

V roce 2007 poskytla Občanská poradna z Valašského Meziříčí 179 konzultací týkající se dluhové problematiky. V roce 2008 jich bylo 323 a v loňském roce počet konzultací vzrostl na 419. Valná část klientů byli právě odchovanci dětských domovů z celého Valašska.

Čtěte také:

názor šéfredaktora Miroslava Urubka