Výsledek řádění esesáků známe všichni, ale je třeba si ho rok co rok připomínat.

„Dnes máme spíše léto. Tehdy na tomto místě nebylo dobré ani počasí, ani to co se stalo. Věřme, že se podobné události nebudou nikdy opakovat,“ promluvila na úvod starostka Leskovce Jana Šťastná.

Josef Schraf dorazil na vzpomínkovou akci ze Vsetína.

„Jezdívám sem často. Toto místo na mě zapůsobilo. Cítím tu ten okamžik, atmosféru tragédie, bolesti a hrdinství. Vždyť tu umírali i děti. Neměli bychom zapomínat,“ prohlásil Scharf.

O Juříčkově mlýně věděl, ale poprvé ho navštívil před třemi lety.

„Povídal jsem si o něm s rozvědčíkem Janem Hronkem. Nesmírně si ho vážím,“ připomněl tehdy nejmladšího člena partyzánské brigády Jana Žižky.

„Mrtví paměť nemají. Nezapomínat na ně je povinnost nás živých,“ pronesl předseda Českého svazu bojovníků za svobodu Jaroslav Vodička.

„Hrdinové z Juříčkova mlýna, srovnatelní s těmi z Lidic i těmi co ukrývali výsadek pro atentát na Heydricha, zemřeli na samém konci války. S jarem, kdy už svítilo slunce svobody. Valaši nedajme sa! Musím umřít, aby jiní mohli žít – to je poselství vězně tesaříka z Rožnova pod Radhoštěm. Nezapomněli jsme na vás, vy mrtví. Díky vám dnes můžeme žít,“ zakončil Jaroslav Vodička.

Před ukončením pietního aktu zazpívali žáci prvního stupně leskovecké základní školy. Úplný závěr patřil státní hymně v podání vojenské posádkové hudby.
Dnes přesně na den je to sedmdesát tři let, kdy řádily jednotky SS v Prlově.

V důsledku brutálního útoku nacistů tu zemřelo třiadvacet místních obyvatel. Také na tyto oběti vzpomněli při sobotním pietním aktu u pomníku padlých v Prlově.