Očkování využilo pět procent Valachů. To epidemii nezastaví.

„My nemocní nebýváme. Stravujeme se docela zdravě, jíme hodně ovoce a zeleniny a navíc jsme často venku za každého počasí. O očkování neuvažuju, přijde mi to jako zbytečná chemie do těla,“ podělila se se svým názorem Veronika Ritterová, maminka dvouletého syna.

Podle aktuálních čísel, která hygienici Deníku poskytli v pátek, připadá 979 pacientů s akutními respiračními onemocněními na sto tisíc obyvatel, z toho chřipkou trpí čtyřiadvacet.

O epidemii se tak zatím nejedná.

„Oproti minulému týdnu se zvýšila nemocnost u akutních respiračních onemocnění o 3,8 % a u chřipek o 33 %. Stále se jedná o malá čísla,“ uvedla ředitelka odboru protiepidemického z krajské hygienické stanice ve Zlíně Jana Hošková.

Podle ní ale bude počet nemocných v nejbližší době narůstat.

„V dalších týdnech můžeme epidemii očekávat, protože okolní státy Rakousko a Německo už zasáhla,“ dodala.

Že je zatím situace v normě, potvrzuje dětský lékař z Nového Hrozenkova Karel Zvěřina.

„Zatím to nevidím nijak dramaticky. Výskyt onemocnění je úměrný zimní sezoně,“ sdělil lékař.

Momentálně k němu do ordinace přijde na padesát pacientů denně, v období epidemie je to i osmdesát.

Chřipková onemocnění se přenášejí vzduchem přímým kontaktem.

Nejohroženější jsou proto ti, kteří se zdržují v místech s větším počtem lidí.

„Například školky jsou z tohoto hlediska nevhodná zařízení. Dětská imunita vyzrává až kolem šestého roku a když není zralá, tak se nemůže ani zlepšit,“ vysvětlil Zvěřina a podotkl, že to je také jeden z důvodů, proč se dětem ve školkách nemoci často vracejí.

Ředitelka Mateřské školy Seifertova ve Valašském Meziříčí Jarmila Děrkasová uvedla, že chřipková epidemie se jim už několik let vyhýbá.

„Onemocnění jako chřipka či neštovice jsme už dlouho nezaznamenali. Dbáme na to a při každé příležitosti také upozorňujeme rodiče, aby nám vodili jen zdravé děti,“ řekla Děrkasová.

S dětmi se ve školce snaží také o prevenci.

„Jsme často venku a sportujeme. Rodičům také radíme, aby děti příliš nenavlékali,“ dodala ředitelka.

Kromě tradičních způsobů, jak zabránit chřipce, kterými jsou například otužování, přísun vitamínů a aktivní pobyt venku, je také očkování. Podle hygieniků se však velké oblibě u lidí na Valašsku netěší.

„Proočkovanost v okrese Vsetín je nízká. Pohybuje se každoročně kolem pěti procent. V kraji je šestiprocentní. Tak nízká proočkovanost obyvatelstva nemůže chřipkové epidemii zabránit,“ uzavřela hygienička Jana Hošková.

Valaši chřipku odháněli nevědomky

Onemocnění chřipkou trápí lidi od nepaměti. V současné době máme nepřeberné množství možností, jak jim předcházet a když už přijdou, tak jak nad nimi vyzrát.

Nejeden trik jsme převzali od našich předků.

„Staří Valaši žili běžným životem. Jedli obyčejné potraviny, které byly ovšem velmi zdravé že až tak moc, ani nevěděli. Na to se přichází až v současnosti,“ vysvětlila bylinkářka z Valašského Meziříčí Vanda Vrlová.

„Lidé dříve věděli, že v zimě je tělo potřeba zahřívat nejen zvnějšku, ale i zevnitř. Jedli proto tučná masa, hlavně vepřové. Kalorie, které z něho přijímali, tělo spalovalo, a tak se udržovali ve zdraví,“ objasnila. Velkým pomocníkem proti nemocem bylo kvašené zelí.

„To byla na Valašsku základní potravina. Lidé ale netušili, že je tak zdravé,“ podotkla bylinkářka.

Podle ní měl velkou zásluhu na dobré imunitě také křen i obyčejné brambory.

„Dnes se říká, že zemáky jsou špatné, přitom je ale potvrzené, že ve vařené podobě jsou stálým dodavatelem vitaminu C,“ zdůraznila.

Na valašských zahrádkách a polích dříve nechyběl česnek.

Věřilo se, že z těla vypálí všechny špatnosti a posílí jej.

„A samozřejmě důležitým zdravotním prostředkem byl med a nezanedbávali ani alkohol. U něj ale věděli, že pomáhá pouze tomu, kdo jej užívá jen jako lék,“ připomněla Vanda Vrlová.

Valaši také brzy objevili sílu bylin, ze kterých vařili čaj.

„Byliny sbírali po celé léto. Uctívaný byl například řepík, říkávalo se, že řepíček je bylin tatíček,“ podotkla bylinkářka. Doplnila, že lidé byliny sbírali jednak podle užitečnosti, ale také podle výskytu.

„Darmo bylo pátrat po nějakých, které tu nerostly. Raději zjišťovali, jak pozitivně působí ty, které v blízkosti jsou,“ uzavřela Vanda Vrlová.