Jedním z takových příkladů je i sedmačtyřicetiletý Luděk Hřib z Francovy Lhoty. Pro své hobby, sbíraní hub, má příjmení bezpochyby ideální.

Samozřejmě, jen podle něj si koníčka zřejmě nevolil. „Na hřiby jsem občas chodíval už v dětství. Více mne pak houbaření začalo bavit po vojně. Někoho zkrátka chytnou ryby, jiného zase houbaření," říká s úsměvem Luděk Hřib.

Dodává ale, že ve Francově Lhotě chodí na hřiby téměř každý.

Možná právě proto tady vznikl také spolek hřibařů, který funguje již třináctým rokem. „Zakládali jsme jej den před Silvestrem v roce 1999. Hned na podzim v následujícím roce jsme uspořádali první výstavu nalezených hub," dokládá na několika zápisech v kronice spolku jeho předseda Luděk Hřib.

V současné době čítá dobrovolné sdružení více než dvacet členů. „Nebereme to příliš vážně, možná proto nás to všechny ještě pořád tak baví," říká Luděk Hřib. Členství v klubu podle něj přináší hlavně cenné zkušenosti. „Lidé běžně sbírají kolem pěti, maximálně deseti druhů hub. My jsme se jich už naučili rozeznávat více, což je výhodou," cení si Luděk Hřib.

Jeho favoritem mezi houbami je hřib smrkový. Rád ale například sbírá také Jidášovo ucho. „To většinou suším," prozrazuje houbař.

S kolegy ze spolku také občas vyráží na vzdálenější výpravy a ne vždy jen za houbami. Například do slovenských Vysokých Tater.

Související Ve Francově Lhotě koštovali houby i slivovici.