Při cestě napříč severní Indií ještě navštěvujeme Varanasi. Město, které založil samotny bůh Shiva. Toto město je nejstarším městem na světě, ale svůj význam a věhlas získalo především díky řece, lemující toto město. Je to řeka Ganga, dle víry v hinduismus, posvátná to řeka, jejíž voda smyje hříchy z každé lidské bytosti. Již po příjezdu do tohoto města cítím malou nervozitu, přeci jenom se nacházíme už tak blízko Gangy.

Naše první kroky proto směřují právě k řece. Procházíme ulicemi spolu s poutníky a padajícím večerním šerem až na břeh řeky. Posvátno tohoto místa, mě ihned pohltilo a hluboko zasáhlo. Jsem v údivu! Nacházíme se na tzv. ghátu, neboli místě, kde dochází k očistným rituálům, místě, kde tradičně probíhala kremace. Pro tyto účely jsou v dnešní době vyhrazeny pouze dva gháty, kde neustále plápolá oheň.

Největší kouzlo má ovšem Ganga za úsvitu. Slunce vychází na druhém břehu, zářící svým slabým, ranním svitem na hladinu řeky a poutníky, vykonávající ranní očistný rituál. Osobně přítomnost vody na svém těle záměrně nevyhledávám, v řece totiž můžete vidět všechno, přes odpadky, věnce z květin, mrtvá těla, výkaly. Snad je řeka opravdu tak posvátná a dokáže léčit duši, či víra hinduistů je natolik silná, aby je uchránila a oni si mohli tak vážit každého okamžiku v řece. Všechny ranní rituály sleduji s respektem a úctou a nechávám se unést jejich sílou.

Město je díky břehu řeky oslnivé svým posvátnem, a pokud se záměrně ztratíte v malých, úzkých uličkách, kde před dveřmi starých domů probíhá veškerý všední a obyčejný život, kde se nachází spousta nenápadných chrámů, občas projde kolem kráva či pes, odpadky se válí všude, lidé posedávají na zápraží a popíjí čaj, ucítíte Varanasi jako město samotné. Je téměř nemožné se ve spleti těchto uliček vyznat, proto se o to ani nesnažím a nechávám se unášet vlastními kroky tam, kam mě zavedou. Zavedly nás o pár dní později do města Agra. Toto město jako samotné není až tolik populární, ale my jsme zde přijely uzřít na vlastní oči jeden ze sedmi divů světa – Taj Mahal.

Stát před divem světa jakým je Taj Mahal, je vskutku dechberoucí, před nesmírnou jeho krásou a velikostí je člověk udiven, jak jen mohla toto stvořit lidská ruka. Po dobu 22 let pracovalo 22 000 lidí a umělců na této stavbě. Nádherné zakončení pobytu v Asii!
Pět měsíců je za námi, Nepál je vskutku krásná země! Země, kde mezilidské vztahy jsou blízké a srdečné, země oplývající kouzelnou krajinou, kde se lidé sklání před majestátností hor a popíjí mléčný čaj, země plná lidí s úsměvy na tvářích, kdykoli ochotných pomoci. Jak je výstižně řečeno v jednom průvodci, Nepál nezměníme, nýbrž on změní nás.

Závěrem bych chtěla předně poděkovat rodině, která mi byla neustálou oporou, moc děkuju také za pravidelné zasílání fotek z domova.

Dále děkuju Klárce a její trpělivosti a ochotu být mojí milou společnicí po celou dobu. Naší škole CARITAS – Vyšší odboré škole sociální Olomouc patří také můj dík, protože mi umožnila tuto nezapomenutelnou zkušenost, dále také naším sponzorům, firmě High Point, Gemma, Prabos, Direct Alpine, Rejoice, Saltic, Outdoor a Sport Slavičín, E-outdoor sport Praha a Buff. Bez jejich hmotných darů bychom se jen stěží mohly podílet na místních projektech. a závěrem také samozřejmě Valašskému deníku, konkrétně p. Urubkovi, díky němuž jsem se mohla podělit o své zážitky s vámi.

Ludmila Heriánová