Možnosti poprvé po zimě usednout do lodě okamžitě využila také dvaatřicetiletá Pavlína Mikulová ze Vsetína. Vodáctví je jejím koníčkem dobrou polovinu dosavadního života.

„Poprvé jsem byla na vodě ve svých šestnácti letech. Tehdy s turistickým oddílem Nessuno," vzpomněla Pavlína Mikulová. S vodáky sjela Divokou Orlici, Sázavu, Moravu i Moravici.

Pak šel ale zájem o řeky načas stranou a do popředí se dostala nová vášeň. „Více mne začaly zajímat hory, skály a jeskyně," prozrazuje Vsetíňanka.

Nicméně láska k vodáckému sportu, která prozatím doutnala v pozadí, se po letech rozhořela nanovo. Přispělo k tomu i narození dětí. „Mám nyní desetiletou dceru. Mé kamarádky, se kterými se známe právě z turistického oddílu, mají děti menší. Tak jsme si řekli, že tento oddíl znovu po letech obnovíme a zároveň do něj zapojíme i naše děti," líčí první krok k návratu do lodí Pavlína Mikulová.

Obnovený oddíl ochotně zaštítil nestor mezi vsetínskými vodáky Jaromír Česnek. „Takže teď jezdíme na vodu rodiny i s dětmi. Už jsme s nimi absolvovali Vltavu, Sázavu, Oravu, Váh, pravidelně každý rok jezdíme také na Moravici. A chystáme se i na Dunajec a Belou," říká vodačka.

Nejraději vzpomíná na společný vandr na vodě před čtyřmi lety na Vltavě a Sázavě. Samozřejmě přístup k vodáctví se příchodem dětí radikálně změnil. „Vše je hlavně podřízeno jejich bezpečnosti. Člověk má strach. Už si nedovolíme tolik, co dřív," ujišťuje Pavlína Mikulová.

Související Vsetínští vodáci odemkli řeku Bečvu