„Toto je Aero 30 z roku 1934, s obsahem jeden litr. Je to dvouválec, dvoutakt, provedený ve dvoudveřové sportovní verzi. Počet koní je těsně pod třicet. Je to takový klasický vůz z první republiky,“ sype ze sebe veškerá data.

Auto získali od člověka, který ho měl v obýváku rozložené do šroubku.

„Ale staral se o to, chtěl ho vždycky postavit. Jednou měl nějaké problémy, tak nám ho prodal,“ vysvětluje Lukáš Valc.

Jeho nadšení pro veterány je poznat.

„Auta sbíral už můj děda. Takto se k nim dostal i taťka, kterého to začalo bavit. Je to jeho koníček, žádná hospoda, spíš garáž. A já jsem chtěl vždycky porozumět motorům. Nejsem vyučený mechanik. Šel jsem na průmyslovku a teď studuju v Brně techniku,“ dodává nadšenec.

Jejich vozový park tvoří kromě zmíněné Aerovky také Škoda Felicia z roku 1963, Tatra 613 a Mercedes Benz 172. Všechny jsou pojízdné.
Kromě toho staví další tři auta.

„Momentálně pracujeme na Fiatu 509 Torpedo z roku 1925. Takový kabriolet, který má ještě plechová loukoťová kola. Je to celkem velký projekt, koupili jsme dvě přepravky rezavých šroubků a rozpůlené šasi, z toho musíme vytvořit auto. Už máme dva motory poskládané, chceme postavit dva typy,“ plánuje mladík a prozrazuje, že kvůli Fiatu byli i v Turíně.

Díly shání, kde se dá, některé jim zaslali až z Nového Zélandu.

Zkompletovat jednoho krasavce by dokázali za jeden rok. Museli by ale mít všechny díly pohromadě.

„Záleží také na stavu v jakém se auto koupí, kolik dílů je v dosahu a jestli máme všechno kompletní na samotnou montáž. Důležitý je motor, jestli je použitelný, jestli v něm nezůstala voda, která by ho po zmrznutí zničila.“

Na auta nemají s otcem vyhraněný styl. Co se nám líbí, to postavíme a s tím jezdíme. Je to vášeň,“ končí mladík, kterému veterány učarovaly.