Na Velké ceně Valašska v sečení kosú soutěžily i tři ženy

9. 6. 2012

Vsetín – Zamračené sobotní ráno využili lidé v Semetíně k návštěvě jedenáctého ročníku Velké ceny Valašska v sečení kosů. Soutěže se zúčastnilo osm sekáčů, z toho byly tři ženy. Krátce před půl desátou dopoledne byli už známi vítězové v obou kategoriích.

Velká cena Valašska v sečení kosú v Semětíně: vítěz v kategorii muži, Zdeněk Vejpustek

Kliknutím zvětšíte

Velká cena Valašska v sečení kosú v Semětíně: vítěz v kategorii muži, Zdeněk Vejpustek | Foto: Radovan Kocúrek

Na akci se přišly podívat desítky diváků místních i z jiných částí Vsetína.

„Řekl bych, že je dnes oproti jiným ročníkům o dost větší účast. Moc se mi líbí, že se tu zachovávají tradice," svěřil se Jiří Hába ze Vsetína.

Přizvukoval mu jeho kamarád Karel Beťák.

„Hlavně je dobře, že neprší. V prvních ročnících jsem také sám soutěžil," svěřil se Běťák.

Oba po celý závod výkony soutěžících mezi sebou komentovali. „Člověk musí umět kosu také dobře nakout," dodával Karel Běťák.

Každý soutěžící dostal přidělené jedno políčko louky, které musel v co nejkratším čase pokosit.

„Nakonec se mi celkem dařilo. Dostal jsem přesně takové políčko, které mi vyhovovalo," prozradil sedmasedmdesátý Bohumil Sedláček z Luhu, který byl také nejstarším účastníkem soutěže.

Na Velkou cenu jezdí každým rokem. „Loni jsem tu získal čtvrté místo. Párkrát jsem byl i v Prlově," dodal Sedláček.

Mezi ženami byla několikanásobná šampiónka v této tradiční dovednosti, Drahomíra Zárubová.

„Měli jsme hospodářství, kde jsem musela všechno obstarávat. Teď skoro každý den seču trávu zvířatům. Je to zkrátka moje hobby," prozradila šestasedmdesátiletá Zárubová.

Po výkonu posledního závodníka začali rozhodčí počítat body.

„Sleduje se rychlost, kvalita a jakým způsobem se tráva při sečení poskládala. Jediným rozdílem mezi oběmi kategoriemi je velikost sečené plochy" prozradil jeden z organizátorů akce Ladislav Jelínek ze Spolku pro zachování Valašských tradic.

Vysvětlil proč také soutěž začali pořádat. „Chtěli jsme trochu ulehčit městu od hluku sekaček. Každému je nepříjemné, když ho ráno probudí nepříjemný motorový zvuk," řekl Jelínek.

To se u kosy nestane. „Probudíte se, podíváte se z okna, vidíte chlapi na poli a řeknete si: Oni sečú. Dalším důvodem bylo udržení tradice," dodal organizátor.

Spolek tímto způsobem navazuje na ještě nedávnou valašskou historii. „Ještě za dob našeho mládí se sekalo kosů. Začínalo se už za rozbřesku s první rosou," vysvětloval další z organizátorů Miroslav Oravec.

Sekáči chodívali po louce za sebou v řadě. „První byl ten nejzručnější a nakonec začátečníci. Když už někdo tomu druhému, jak se říká, šimral paty, prohodili si pořadí," pokračoval Oravec.

K sečení se vázaly také různé „rituály". „Například burčák do čaje, aby se člověk tolik nepotil. Nebo i rum, způsoby byly různé," uvedl Oravec.

Dodal ještě, že někdo si může akci poplést se stejnojmennou soutěží v Prlově. „To je tak. Před čtyřmi nebo pěti lety nás požádal starosta Prlova o zorganizování akce. Název si však přivlastnili i do pokračujících ročníků, které si tam pořádají," doplnil Oravec s tím, že je však vděčný lidem, kteří sečení kosou různě po Valašsku organizují.