Na návštěvníky čekaly desítky stánků s bohatou nabídkou jarmarečního zboží, ukázky zdobení kraslic či pletení pomlázek. Opět po roce se do skanzenu vypravila například Veronika Hajdyla z Nového Jičína. Přijela s celou rodinou. „Bývá to tady moc pěkné, jezdíme sem pravidelně,“ prozradila maminka tří dětí.

„Vždycky si nakoupíme kraslice a užijeme si doprovodný program,“ doplnila.

O doprovodný hudební program se staraly folklorní soubory. S pásmem Velikonoční zvyky se na Boží hod velikonoční představili členové vsetínských folklorních spolků Vsacan a Vsacánek. Předvedli například vynesení mařeny.

„Vynesení smrtky nebo mařeny ze vsi na smrtnou neděli je jakési ukončení hospodářského roku a zároveň ukončení nevlídného zimního období. Lidé si tím chtěli zajistit úspěšný a úrodný nový hospodářský rok,“ přiblížil předseda Vsacanu Pavel Tomeček.

Poté, co se z vesnice vynesla mařena, mohlo přijít jaro. Symbolem jeho příchodu bylo létečko či májíček, který dívky přinesly do vesnice na květnou neděli. Šlo o nazdobený vršek mladé borovice, který ozdobily pentlemi a malovaným papírem.

„Tím se vyjadřovalo, že lidé mají to nejhorší za sebou a nastává jarní období,“ podotkl Tomeček.

Taneční vystoupení se neobešlo bez mrskačky.

„Ogaři chodili a stále chodí mrskat dívky proto, aby jim zaručili zdraví a plodnost,“ dodal Pavel Tomeček.

K mrskačce neodmyslitelně patří tatary a těch bylo na jarmarku k zakoupení nespočet. Stovky korbáčů všech velikostí nabízela také trojice František, Dominik a Vojtěch. S jejich pletením začali dva měsíce předem.

„Plést tatary jsme se naučili, když jsme byli členy ekologického spolku Ledňáček. Chytlo nás to a dnes pleteme ve velkém,“ prozradili sympatičtí kluci.

Velikonočního jarmarku ve skanzenu se zúčastňují každý rok a kromě toho, že pomlázky prodávají, pletení předvádějí a zájemce učí, jak na to.

„Pleteme z osmnácti proutků. Když je člověk zručný, tatar uplete za patnáct minut, začátečníkovi to trvá tak hodinu i hodinu a půl,“ uzavřeli mladí pánové.