Ve srovnání s jinými regiony České republiky se zdejší ztráty nezdají na první pohled tak tragické. Republikový průměr totiž dosáhl třiatřiceti procent. Za čísly statistik se však skrývají smutné příběhy lidí, kteří přišli často o celé chovy.

S nebývalou razancí zasáhl roztoč například včelstva v údolí Losové v Huslenkách. „Máme stoprocentní ztráty. Včely jsem měla čtyři roky a už jsem si na ně zvykla. Najednou vyletěly a už se nevrátily,“ svěřila se s lítostí Markéta Koudelová. O všech osm včelstev přišel také Jiří Sívek z usedlosti nad Losovým. „Nezůstalo nic. Celkem u nás padlo kolem padesáti včelstev,“ informoval muž, který se včelařením zabývá už od dětství. Většina z postižených včelařů se však nehodlá vzdát a v menší míře chtějí pokračovat dále.

Za jedno nové včelstvo však zaplatí v průměru 1400 korun a přitom nikdy neví, kdy se podobná pohroma může opakovat.

„Pokud se nákaza nepodchytí v létě, roztoči se rozmnoží a poškodí celou generaci zimní včel. Pak už je na ošetření pozdě,“ radí Zdeněk Václavík z dalšího huslenského údolí Bratřejůvka. I navzdory pečlivé prevenci však sám musel odepsat dvě včelstva.

Postřiky sice roztoče hubí téměř v celém prostoru úlu, nedostanou se však až do samotné buňky s plodem. „Za normální zimy včelí matka přestává klást vajíčka a vzniká takzvaná plodová přestávka. Ta kvůli posledním teplým zimám matkám chybí,“ vysvětlil odborný učitel včelařství a vedoucí šlechtitelského chovu včelích matek Jan Bajza. V buňkách tak mohou přežívat roztoči nezasažení postřikem.

Odborník objasnil i záhadu, proč včelaři při napadení roztočem nenacházejí v úlech žádné uhynulé včely. „Při přemnožení roztoče varroa destructor odlétají včely zahynout ven. Vypadá to, jakoby přestaly bojovat a zkrátka to vzdaly,“ popsal Bajza.

Varroáze se včelaři snaží čelit různými způsoby a stále hledají nová řešení. „Přijali jsme například celostátní veterinární opatření. Vybraní chovatelé budou monitorováni a podle vyhodnocených výsledků budou nasazovány účinné léky ve vhodném čase,“ dodal Jan Bajza.