Následovaly kruté výslechy a mučení místních obyvatel. Ten den nacisté vypálili v Prlově osm stavení, ve kterých uhořelo patnáct místních obyvatel. Celkem zahynulo třiadvacet lidí. A důvod? Bezcitná pomsta za pomoc partyzánům, zloba a nenávist znásobená navíc tím, že místní lidé odmítli partyzány prozradit…

„Je to už sedmdesát šest let, ale lidé to stále vnímají. Dokazuje to skutečnost, že při každoročním pietním aktu se schází velké množství místních. Pokud by vzpomínka nepřetrvávala, nepřišli by. A to by samozřejmě bylo špatné,“ říká starosta Prlova Jaromír Kratina.

Jména všech třiadvaceti obětí Prlovské tragédie si může kdokoliv přečíst na památníku u obecního úřadu. Podstatně více informací pak lze načerpat v pietní síni, která vznikla už před více než čtyřiceti lety. Spolu se starostou k ní stoupáme do horního patra místního kulturního domu.

„Před časem ji vykradli. Zmizela velká část exponátů,“ vysvětluje Jaromír Kratina, proč vstupní dveře chrání těžká železná mříž.

Na stěnách jsou fotografie obětí Prlovské tragédie, nechybí informační texty, také figuríny ve vojenských uniformách, prapor 1. československé partyzánské brigády Jana Žižky, řada dobových dokumentů a také části vojenské výzbroje a výstroje. Na návštěvě je možné se předem telefonicky domluvit, vstupné je zde dobrovolné.

O pietní síň nazývanou též Muzeum Prlovské tragédie se nyní se svými kolegy stará Daniel Gargulák z Valašského odbojového spolku.

„Zpracovali i nové informační tabule, které bychom zde rádi nainstalovali. Ale přemýšlíme také o celkové obnově pietní místnosti. A to i s ohledem na dnešní dobu a mladší generaci, která už je přece jen zvyklá přijímat informace jiným způsobem. Dokážu si představit například elektronický informační panel, kde by si lidé přímo mohli vyhledávat informace, které je zajímají,“ zamýšlí se Jaromír Kratina.