Kapra s bramborovým salátem bychom však před sto lety nejen v hanáckých domácnostech hledali marně. Kuchyní tehdy voněl med, čočková polévka a houby v pečeném nákypu.

Na Štědrý den muselo být v domácnosti hlavně uklizeno, čisto, bílily se stěny a nově se podestýlalo i ve stáji. „Datum 24. prosince je vyvrcholením adventního období, půstu, čekání na příchod Ježíše Krista. Před Štědrým dnem muselo být uklizeno, nachystán nový ubrus i peřiny," popisuje pro regionální Deník Josef Urban, etnolog Regionálního pracoviště pro tradiční lidovou kulturu při Vlastivědném muzeu v Olomouci.

Poznamenal, že se však našli i tací, hlavně na Moravě, kteří například na půst dokázali náramně vyzrát. „Stávalo se, že lidé drželi půst tak, že den předem se dosyta najedli. Byla to spíš taková švejkovina," směje se odborník.

Pohled pod pokličky

Kdybychom nahlédli hospodyňkám pod pokličky, ucítili bychom nejspíš čočku a z trouby by voněly houby. Ubrus pak schoval i trochu zrnek obilí, stejně jako talíř mince nebo šupiny. Vše mělo symbolizovat přání hojnosti do následujícího roku. „Začínalo se modlitbou a vzpomínkou na mrtvé, samotná večeře se pak skládala z několika chodů. Většinou bylo k vidění i ochutnání alespoň v symbolické rovině všechno z úrody toho roku," přibližuje slavnostní večer Josef Urban.

Od stolu nesměl nikdo odcházet, pro příští rok by to totiž mohlo symbolizovat, že by se už znovu nemuseli všichni společně shledat. I proto byly někdy jídla blízko stolu, aby se pro ně nemusel nikdo zvedat. „Jako první se jedla třeba oplatka s medem či kousek chleba, pokračovalo se hrachovou či rybí polévkou a pak následoval hlavní chod, takzvaný kuba zapečený nákyp s houbami. Dále byla k dispozici hrachová nebo jáhlová kaše. Nakonec spolustolovníci ochutnávali sušené ovoce nebo ořechy. Pil se čaj nebo někde dokonce měli například punč nebo pálenku. I když ten den se alkohol pít nesměl," krčí rameny odborník.

Vysvětluje, že ryba s bramborovým salátem, tedy tradiční chuť Vánoc, jak ji známe my, se na slavnostní tabuli dostala až koncem 19. století. Patrně to souviselo s tím, že ryba byla špatně dostupná a hlavně ji lidé považovali za postní jídlo. Na stůl, kde převažoval rozmanitý výběr pokrmů, se tak moc nehodila. „V jídelníčku začala dominantně převládat hlavně v období světových válek, kdy byl nedostatek masa. Bramborový salát se začal připravovat až po druhé světové válce," pokračuje.

Namísto stromečku dříve domácnosti zdobily betlémy. Jejich tradice pochází už ze 13. století, kdy František z Assisi vytvořil první svatostánek. „Později se z toho stal zvyk, symbolizující narození Ježíše Krista, který se přenesl do kostelů. Během reforem Josefa II. se výrazně potlačil, ale na vesnicích malé betlémy přetrvávaly a někdy se dědily z generace na generaci," říká etnolog. Vánoční strom se pak poprvé objevil někdy začátkem 19. století a pocházel z německých zemí. Nejprve byl zavěšený od stropu dolů a až později jej lidé umísťovali na podlahu, do stojanu.

Věštění z cibule

Na Štědrý den rodiny nezapomínaly ani na tradiční zvyky, a některé dodržujeme ještě dnes. Třeba krájení jablíčka, pouštění lodiček, házení střevícem nebo lití olova. „Na Hané byl častý zvyk, že se do dvanácti misek dala cibule se solí a trochou vody. Po pár dnech se věštilo, jestli bude ten který měsíc suchý, nebo mokrý. Věštby a pověry často směřovaly k zemědělství a úrodě," vysvětluje a doplňuje, že Štědrý den končil půlnoční mší, kdy se chodilo do kostela.

Největším vánočním svátkem je však pro věřící první Boží hod vánoční, který připadá na 25. prosince. Křesťané slaví narození Ježíše Krista. „Říká se, že je to den, kdy se nechodí do hospody, ale třikrát do kostela," podotýká Josef Urban.

Tradičního koledování a obchůzek se však nařízení nijak netýkala. Koledovalo se dříve od Štědrého dne až do Tří králů a proslulá byla hlavně svatoštěpánská koleda 26. prosince. Lidé chodili dům od domu, vymysleli si nějakou divadelní scénku, zpívali koledy a za to také dostali nějaký peníz nebo třeba kus vánočky. „Mládenci byli vyvázáni ze služby, dostávali výslužku a mohli do konce roku mít, dnes bychom řekli, dovolenou. Chodili často po domácnostech, aby si něco přilepšili. Ale nebyli jediní. Koledovali i kostelníci, kantoři, všichni, kteří si chtěli ke svému platu trochu přilepšit. Koledovat dodnes chodí třeba, v rámci folklorní slavnosti, ve Velké Bystřici na Olomoucku," uzavírá s tím, že významným dnem v povánočním období byl i 27. prosinec.

Tento den totiž byl zasvěcený svatému Janovi, učedníkovi Ježíše Krista, a tehdy se světilo víno. „Vinaři tento zvyk částečně dodržují. Na veřejnosti je však místo svatojánského vína spíše známější víno svatomartinské," dodává Josef Urban.

NadílkaDárky byly symbolem míru, lásky a přátelství. Byla to tradice, kdy lidé měli potřebu někoho na Štědrý den obdarovávat. Děti dříve dostávaly hodně symbolických dárků, většinou jablíčka a ořechy, občas drobnou dřevěnou hračku a ve výjimečných případech i oděv, který byl potřeba.
Vánoční písněVánoční koledy byly velmi rozšířené. Souvisely s obchůzkami, při kterých koledníci chodili ve vesnici dům od domu, lidem zpívali, hráli divadelní scénky. Za to pak dostali peníze nebo třeba nějakou sladkost. Až později se písně oddělily a lidé si je začali zpívat i samostatně. Třeba slavná píseň Narodil se Kristus Pán je ze 13. století a Nesem vám noviny ze 16. století.
Vánoční cukrovíVánoční pečivo, jak cukroví také někdy říkáme, je součástí vánočních svátků už od středověku, jen nebylo tak zdobené. Krášlit se začalo zhruba v 19. století. Hlavně se pekl obyčejný perník, cukroví, jak jej známe, hospodyňky vyráběly až mnohem později.
Zlaté prasátkoPůvod zvyku pochází pravděpodobně z předkřesťanské doby a souvisí s prasetem jako symbolem Slunce. „V dnešní době je spíše taková povídačka pro děti, aby vydržely celodenní půst, a následně se jim pak zjeví jako odměna zlaté prasátko," uvedl etnolog Josef Urban.
Silvestr a konec rokuZ pohledu liturgického kalendáře začíná nový rok už adventem. Díky gregoriánskému kalendáři z 16. století se začátek roku stanovil na 1. ledna. Dříve bychom však mohli na bujaré loučení se starým rokem zapomenout. Neslavil se. Oslavy tak, jak je známe, se staly novodobou tradicí až ve 20. století. „Dělala se různá bilancování a také se dávala předsevzetí. S alkoholem a bujarými oslavami je to však spojené až od druhé poloviny 20. století," upozorňuje Josef Urban, etnolog Regionálního pracoviště pro tradiční lidovou kulturu při Vlastivědném muzeu v Olomouci.