„Skládala se ze čtyř částí. Uchazeči malovali zátiší, kreslili hlavu podle živého modelu, museli vymodelovat lebku z hlíny v poměru jedna ku jedné a také úspěšně zvládnou motivační pohovor,“ přiblížil úskalí vedoucí zkušební komise Josef Divín. Kolik uchazečů se nakonec bude radovat z přijetí, nelze podle Divína dopředu přesně říct. „Konečné rozhodnutí je na paní ředitelce,“ poznamenal.

Zájem o studium na sklářské škole neupadá, přestože sklářský průmysl neprožívá zrovna nejlepší časy. „V tomto případě nelze spojovat průmyslovou a uměleckou tvorbu. Některé větší podniky sice krachují, ale menších ateliérů naopak stále přibývá,“ připomněl Divín.