Tříměsíční praxe studijního oboru Sociální a humanitární práce už zavedla studující do takových zemí, jako je Indie, Uganda, Holandsko nebo Dominikánská republika.

Jednadvacetiletá studentka Dana Haferníková z Nového Hrozenkova nastupuje do třetího ročníku. Povinná praxe ji zavedla do Gruzie.

Proč sis k praxi vybrala zrovna Gruzii?

Doporučovali mi to starší studenti. Sama jsem se pak podívala na jeden film o Sakartvelu (Gruzii) a bylo rozhodnuto. Lákala mě kultura, tanec, hudba, kuchyně, historie. Navíc je to zeměpisně fascinující místo. Malá země pravoslavných a v okolí kromě Ruska a Arménie samí muslimové.

Jak ses na tříměsíční pobyt připravovala?

Předcházela tomu dlouhá příprava ve škole. Musela jsem podstoupit výběrové řízení, přípravu jazykovou, bezpečnostní, zdravotní, ale také kurz přežití.

Splnila Gruzie tvá očekávání?

Nakonec jsem ráda, že jsem si ji vybrala. To, co jsme se spolužačkou prožily za tři měsíce, se obyčejně nestává. Je to země zaslíbená. I když se zdá být ekonomicky chudá. Lidé jsou neuvěřitelně bohatí, ale vnitřně.

Jací jsou tamní lidé ve srovnání s Čechy?

Jsou pohostinnější a otevřenější. Srovnávat Gruzínce s Čechy ale vůbec nejde. I v naší republice se sice najdou vstřícní lidé, není to ale v takové míře jako právě v Gruzii.

Je něco, čím tě Gruzie překvapila?

Na vesnici se našli lidé, kteří byli schopní vtáhnout člověka jdoucího po ulici do svých domovů.
Tam mu dali najíst, napít, namluvili mu ženicha, zazpívali národní písně a dlouze mluvili o své báječné zemi. I když se jednalo například o uprchlíky z posledního konfliktu, kteří ztratili své domovy nebo příbuzné. Kromě toho jsem se tam například vůbec nebála, že mě někdo okrade. Spíš, že mě přejedou. Místo toho, aby se učili řídit a dávat na chodce pozor, se nejspíš učí všechny srážet.

Jaká je gruzínská příroda?

Úchvatná. Ani to pořádně nedokážu okomentovat. Jeden z pohledů, na které si budu už navždy pamatovat, jsou zasněžené vrcholky hor po pravici a šumící Černé moře z levé strany.

Iveta Barabášová