Jak později zjišťuji, hon není TO chytání divočáka, který peláší po asfaltové cestě, jak si jej vybavuji z Hrabalových Slavností sněženek. Jde o událost plnou rituálů s jasně danými pravidly…

Vstát se musí brzy

Brzké vstávání do sychravého dne mi dělalo trochu problém. Pro myslivce je ale samozřejmostí. Členové z honebního spolku Podlesí- -Jarcová se scházejí hned po osmé ráno. Na všechny účastníky čeká v místní restauraci polévka. Ta má za úkol posilnit lovce i honce na cestu blátivým polem, mokrými loukami i hustými lesy.

V půl deváté jsou již všichni účastníci honu připravení k jeho zahájení. Svým oblečením trochu vyčnívám z davu zelených kamizolek a klobouků.

Nejprve mluví předseda mysliveckého spolku Marek Netolička. Poté následuje nezbytné nahlédnutí do zbrojních průkazů a dechová zkouška.

Už to začalo

Konečně začíná samotné zahájení. Dva z myslivců troubí na své lesnice. To je znamení, že hon právě začíná. „Lovit se budou bažanti, zajíci a kachny divoké. Nahoře v lesích možná narazíme na divoká prasata. Potuluje se zde také bažant diamantový," vysvětluje hospodář Ondřej Zeman.

Na diamanťáka, jak se bažantovi přezdívá, si brousí zuby snad každý z lovců. Davem se šíří silácké řeči. Tak nezbývá než všem popřát Lovu zdar! a vyrážíme.

K honům neodmyslitelně patří také lovečtí psi. Dnes jsou mezi zkušenými čtyřnohými harcovníky také tři nováčci. „Aby se pes mohl honu účastnit, musí mít splněny zkoušky vhodné pro mysliveckou praxi," vysvětluje mi majitel dvou fenek výmarských ohařů Martin Cabák.

Ačkoliv se může zdát, že myslivost je především mužská záležitost, vychází s námi i jedna žena. „Je to fanynka honů. Má lovecké psy a dělá nám honce. V našem spolku však máme i jednu myslivkyni. Teď je ale v pokročilém stadiu těhotenství, takže s námi dnes nemohla jít," vypráví mi osmapadesátiletý Pavel Skoček.

Štěstí nám přeje

Zhruba ve třetině naší cesty zaznívá první výstřel. Jsem městské děvče, přiznávám, trochu jsem se lekla.

Se svým průvodcem máme za chvilku také štěstí. V houští pozorujeme bažanta. Myslivec Pavel Skoček ani chvíli neváhá, zamíří a bác! Bažant takzvaně zhasíná hned po první ráně.

Nastává první příležitost pro výmarku Fergie. Fenka se radostně vrhá do nepropustného křoví a po chvíli aportuje v mordě, tedy v tlamě úlovek.

Na lovce se usmálo štěstí. Bohyně Diana je jim dnes nakloněna. Na tvářích myslivců se objevuje úsměv. „Hony jsou v posledních letech spíše procházkou. Zvěře tady moc nemáme. Důvodem k radosti je každý kus," vysvětluje střelec Pavel Skoček.

Mrholení a větrné počasí se mi začínají pomalu vrývat pod kůži. Oceňuji přestávku na teplý čaj a malou svačinu. Vegetariánskou stravu však nečekejte. V davu jsou cítit a vidět klobásky a pořádné kusy salámu.

Po přestávce se vydáváme dál do svažitých lesů Jarcové. Cestou do kopce mi bláto klouže pod nohama. Odcházím spolu s lovci. Honci se vydávají druhou stranou, aby nám nahnali zvěř přímo do rány. V tichu podzimní přírody se začínají ozývat hlasité výstřely. Nad hlavou nám prolétává bažant.

Pocta ulovené zvěři

Po poslední z řady výstřelů se vracíme zpátky do údolí. Úlovek není velký, důležité je však dodržení tradice. „Hon je vrcholem sezony. Celý rok se o zvěř staráme. Máme rozděleny krmelce, do kterých v zimě chodíme. Je za námi obrovský kus práce," vysvětluje po cestě k výřadu, tedy slavnostnímu ukončení honu, mladý myslivec Martin Cabák.

U místního hostince pokládají šťastlivci svůj úlovek na trávu. Má to svá pravidla, vzdává se tak ulovené zvěři pocta. Mezi třemi bažanty leží i jeden zajíc. Ten zajistil jeho střelci označení krále honu.

Poslední leč

Po posledním zatroubení na lesnici zve předseda spolku Marek Netolička všechny na poslední leč. Hostina s daňčím gulášem a studeným pivem je podle slov myslivců téměř stejně důležitá jako samotný hon. Proto nakonec všichni spokojeně a snad i trochu unaveně usedají ke společnému stolu, aby konec sezony jak se patří oslavili.

Autor: Michaela Horáková