Jak jste se k muzice dostal?

Už v dětství. Taťka byl muzikant, hrál na křídlovku. Já jsem ale začal na harmoniku, taťka mi ji koupil, když mi bylo asi deset roků. Strašně se mi ten nástroj líbil. Začal jsem chodit do Rožnova do hudebky a v osmnácti jsem začal studovat Lidovou konzervatoř v Ostravě. Předtím jsem se vyučil na vsetínské zbrojovce. Pak jsem si našel manželku z Valašské Polanky a asi dvanáct let jsme bydleli ve Vsetíně. Tam jsem se seznámil s velkým muzikantem Jirkou Mackem a ten mě přitáhl jednak do vsetínské dechovky, jednak do Polančanky, kde jsem hrál dvacet let. Mezitím jsem hostoval po okolí. Například v Lidečance nebo Kotárance. V pětadevadesátém jsme se přestěhovali na Horní Bečvu a začal jsem učit na pobočce rožnovské základní umělecké školy, kde jsem do teď. A tak jsem začal vychovávat mladé muzikanty, kterých není nikdy dost. Je potřeba je doplňovat. Dechovky pomalu vymírají.

Vzpomněl jste, že jste začal s harmonikou. Proč?

Krásně vyladěná harmonika má nádherný tón. Třeba francouzské nebo italské harmoniky jsou nádhera, mají úžasný zvuk. Taťka byl ale křídlovák, a tak mi vysvětlil pár hmatů a začal jsem se sám učit taky na trubku. Na tu hraju do dneška dost intenzivně. Pak jsem hrával i na tenor, jinak jsem se sám zdokonaloval na klavír, občas jsem zaskakoval v kostele na varhany.

Karlovský gastrofestival
VIDEO: Díky Karlovskému gastrofestivalu jsem poprvé pojídal brouky


Naznačil jste, že dechovky vymírají. Upadá zájem o muziku?

Upadá bych neřekl, ale děti moc necvičí a to je problém. Děcka jsou dnes zatížená na počítače a mobily. Například deváťáci, když mají přestávku, tak sedí na schodech, všude je úplný klid, protože všichni hledí do telefonů.

Jde o to získat člověka pro muziku. Vytvořit takovou atmosféru, abychom v nich zapálili ten ohýnek nadšení pro hudbu. Bez toho to nejde. A když někdo projeví zájem o nějaký nástroj, tak ho podpořit.

Je náročné vychovávat z dětí muzikanty?

Hlavně na trpělivost. Když přijde žáček a po měsíci se dívá na noty, jako kdyby je viděl poprvé, tak to pak člověka obleje smrtelný pot.

Kdy je nejlepší začít s hrou na hudební nástroj?

Netlačím na rodiče. Kolikrát své děti hlásí už v mateřské škole nebo v první třídě. Podle mě stačí druhá třída nebo klidně i třetí.

A co když se chce někdo naučit až v dospělosti? Jde to?

Shodou okolností ke mně teď chodí dva starší, kteří se chtějí učit. Mají to jako koníčka. Jsou na důchodě a říkají, že potřebují něco dělat, aby nezakrněli. Jeden z nich mi třeba říkal, že o tom celý život snil, ale pracovní povinnosti mu to neumožňovaly. Základy měl a teď se chce zdokonalovat.

Přípravy na devátý ročník Karlovského gastrofestivalu vrcholí. Šéfkuchař Jaroslav Orság se svým týmem připravuje tisíce porcí specialit z mufloního, jeleního a srnčího masa.
Kuchaři na Horalu připravili pět tisíc porcí jídla na Karlovský gastrofestivalu


Kam všude to vaši žáci s muzikou dotáhli?

Ti, co získali hudební vzdělání, jsou dva. Jeden z nich je můj syn Jirka. Ale v naší dechovce Horňané jsou až na klarinetisty všichni muzikanti, které jsme si tady sami vychovali.

Čemu se kromě muziky věnujete?

Máme barák a teď během posledních pěti let jsme další dva postavili. Jeden má dcera, druhý syn. To bylo hodně práce. Říkal jsem manželce, že až letos jsem měl po dlouhé době volné prázdniny, kdy se nic velkého nedělalo. Taky máme velkou zahradu, takže mám pořád co dělat. Navíc máme osm vnuků. Tři z nich už hrají na nástroje, ty menší to teprve čeká.

A co říkáte na ocenění, které vám předali zástupci Zlínského kraje?

Potěšilo mě to. Byl jsem překvapený, ale potěšilo. To víte, nestává se to často.

Barevné, černobílé i kombinované fotografie se objevily ve výstavní síni na Maštaliskách ve Vsetíně. Ve středu tu slavnostně otevřel svou druhou výstavu vsetínský hudebník, skladatel a fotograf Dušan Trličík.
Fotky Dušana Trličíka mají atmosféru. Podívejte se