Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Mladých muzikantů není nikdy dost, říká Josef Blinka

/ROZHOVOR/ Muzikant Josef Blinka se více než dvacet let věnuje výchově mladých hudebníků. Za tu dobu pracoval s více než pěti sty žáky a jak sám říká, muzikantů není nikdy dost. Ovládá hru na akordeon, klavír, varhany a žesťové nástroje. Momentálně hraje v dechové hudbě Horňané, v Beskydském orchestru a žesťovém kvintetu. V dalším nespočtu dechovek hostoval a dlouhé roky vedl chrámový sbor. Za celoživotní rozvoj kultury v oblasti lidové hudby si v srpnu převzal ocenění a pamětní medaili od Zlínského kraje.

9.10.2017
SDÍLEJ:

Muzikant a pedagog Josef Blinka z Horní Bečvy obdržel v srpnu od zástupců Zlínského kraje certifikát a pamětní medaili za celoživotní rozvoj vesnické kultury v oblasti dechové hudby.Foto: Deník / Lukášová Eva

Jak jste se k muzice dostal?

Už v dětství. Taťka byl muzikant, hrál na křídlovku. Já jsem ale začal na harmoniku, taťka mi ji koupil, když mi bylo asi deset roků. Strašně se mi ten nástroj líbil. Začal jsem chodit do Rožnova do hudebky a v osmnácti jsem začal studovat Lidovou konzervatoř v Ostravě. Předtím jsem se vyučil na vsetínské zbrojovce. Pak jsem si našel manželku z Valašské Polanky a asi dvanáct let jsme bydleli ve Vsetíně. Tam jsem se seznámil s velkým muzikantem Jirkou Mackem a ten mě přitáhl jednak do vsetínské dechovky, jednak do Polančanky, kde jsem hrál dvacet let. Mezitím jsem hostoval po okolí. Například v Lidečance nebo Kotárance. V pětadevadesátém jsme se přestěhovali na Horní Bečvu a začal jsem učit na pobočce rožnovské základní umělecké školy, kde jsem do teď. A tak jsem začal vychovávat mladé muzikanty, kterých není nikdy dost. Je potřeba je doplňovat. Dechovky pomalu vymírají.

Vzpomněl jste, že jste začal s harmonikou. Proč?

Krásně vyladěná harmonika má nádherný tón. Třeba francouzské nebo italské harmoniky jsou nádhera, mají úžasný zvuk. Taťka byl ale křídlovák, a tak mi vysvětlil pár hmatů a začal jsem se sám učit taky na trubku. Na tu hraju do dneška dost intenzivně. Pak jsem hrával i na tenor, jinak jsem se sám zdokonaloval na klavír, občas jsem zaskakoval v kostele na varhany.


Naznačil jste, že dechovky vymírají. Upadá zájem o muziku?

Upadá bych neřekl, ale děti moc necvičí a to je problém. Děcka jsou dnes zatížená na počítače a mobily. Například deváťáci, když mají přestávku, tak sedí na schodech, všude je úplný klid, protože všichni hledí do telefonů.

Jde o to získat člověka pro muziku. Vytvořit takovou atmosféru, abychom v nich zapálili ten ohýnek nadšení pro hudbu. Bez toho to nejde. A když někdo projeví zájem o nějaký nástroj, tak ho podpořit.

Je náročné vychovávat z dětí muzikanty?

Hlavně na trpělivost. Když přijde žáček a po měsíci se dívá na noty, jako kdyby je viděl poprvé, tak to pak člověka obleje smrtelný pot.

Kdy je nejlepší začít s hrou na hudební nástroj?

Netlačím na rodiče. Kolikrát své děti hlásí už v mateřské škole nebo v první třídě. Podle mě stačí druhá třída nebo klidně i třetí.

A co když se chce někdo naučit až v dospělosti? Jde to?

Shodou okolností ke mně teď chodí dva starší, kteří se chtějí učit. Mají to jako koníčka. Jsou na důchodě a říkají, že potřebují něco dělat, aby nezakrněli. Jeden z nich mi třeba říkal, že o tom celý život snil, ale pracovní povinnosti mu to neumožňovaly. Základy měl a teď se chce zdokonalovat.


Kam všude to vaši žáci s muzikou dotáhli?

Ti, co získali hudební vzdělání, jsou dva. Jeden z nich je můj syn Jirka. Ale v naší dechovce Horňané jsou až na klarinetisty všichni muzikanti, které jsme si tady sami vychovali.

Čemu se kromě muziky věnujete?

Máme barák a teď během posledních pěti let jsme další dva postavili. Jeden má dcera, druhý syn. To bylo hodně práce. Říkal jsem manželce, že až letos jsem měl po dlouhé době volné prázdniny, kdy se nic velkého nedělalo. Taky máme velkou zahradu, takže mám pořád co dělat. Navíc máme osm vnuků. Tři z nich už hrají na nástroje, ty menší to teprve čeká.

A co říkáte na ocenění, které vám předali zástupci Zlínského kraje?

Potěšilo mě to. Byl jsem překvapený, ale potěšilo. To víte, nestává se to často.

Autor: Eva Lukášová

9.10.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ilustrační foto.

Ve středu ve Valašském deníku: Prvňáčci ze ZŠ v Rožnově pod Radhoštěm

Tragická nehoda na trati, ilustrační foto.

Muž z Valašskomeziříčska zemřel pod koly rychlíku

Vlekaři už jsou na sezonu připravení

Počasí, které panovalo poslední dny, sice nenasvědčovalo zahájení lyžařské sezony, přípravy v lyžařských areálech ale nabírají na obrátkách. Vlekaři chtějí být na letošní zimu precizně připraveni.

AKTUALIZOVÁNO

Do pyžam a županů! Budoucí skláři slavnostně slíbili poctivé studium

FOTOGALERIE / Tradici učinili včera ve střední uměleckoprůmyslové škole sklářské ve Valašském Meziříčí zadost.

Cena povinného ručení plíživě stoupá. Pojišťovny na něm tratí

Povinné ručení by mělo podražit. Důvod je prostý, už delší dobu nevydělává a pojišťovny na něm navíc tratí. Kdo zdražení pocítí nejvíce a kdy k němu vlastně dojde, vysvětluje Zbyněk Kuběj, analytik neživotního pojištění Partners.

Nezabržděné auto skončilo v potoce

V korytě potoka v Ratiboři skončilo uplynulou sobotu auto šestačtyřicetiletého muže ze Vsetínska. Řidič svůj vůz Kia Ceed zaparkoval na silnici nad místním obchodem a odešel, aniž by jej pořádně zabrzdil.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení