Ani jeden z oslovených však nebyl schopen říct, že se osmý květen slaví jako den osvobození od fašismu, a to od roku 1945, kdy skončila druhá světová válka. Podle odborníků stojí za neznalostí studentů jak škola, tak rodina i celkový přístup dnešní společnosti.

„U nás ve škole probíráme státní svátky se studenty v hodinách dějepisu i v hodinách společenských věd. Snažíme se dbát na to, aby měli přehled, k čemu se který svátek vztahuje. Pokud se to ale studenti naučí jen na písemky a víc je to nezajímá, moc asi nezmůžeme,“ poznamenal učitel Gymnázia v Uherském Hradišti Petr Machala. Podle něj však za vším stojí jediný problém, a to lhostejnost nejen u studentů, ale také u dospělých. „V minulosti bylo více propagandy,“ tvrdí Machala.

Podobného názoru je také historička Slováckého muzea v Uherském Hradišti Blanka Rašticová. Ta si myslí, že je potíž především ve školství a také ve společnosti. Děti látka nebaví a nerozumí jí.

„Před revolucí se tato výročí připomínala. Konkrétně konec války a osvobození republiky se vzpomínalo u pomníku padlých na hradišťském náměstí Míru, kde se konal pietní akt. Účastnili se členové okresního výboru KSČ, okresního národního výboru a městského národního výboru. Přítomni byli i členové Svazu protifašistických bojovníků, pionýři a vojenská posádka,“ vyjmenovala Rašticová.

Na nynějším Masarykově náměstí se podle ní na konci semdesátých a v polovině osmdesátých let konávaly také proslovy na tribuně, kde opět byli pionýři i vojáci. „Do revoluce se konec války slavil devátého května jako Den osvobození od fašismu, až po ní se začalo výročí připomínat osmého května jako Den osvobození nebo Den vítězství,“ dodala Rašticová. Podle ní panovalo mezi lidmi dříve větší povědomí o těchto historických událostech. „Je škoda, že se dnes už podobné události nepřipomínají, samozřejmě formou adekvátní k dnešní době. Ale mladí by pak možná věděli víc,“ myslí si historička.