Kliknutím zvětšíteRecese pobavila i pomohla. Bobcross přilákal do Karolinky stovky lidí.
Právě vyhlašují výsledky jízd těch nejmenších. Děti závodily na zkrácené trati. Ti nejlepší si odnesli dřevěné stavebnice Pony, všichni hlavně spoustu zážitků.
Dětské boby ale povětšinou vidím v moci dospěláků. Jako první narážím na partu nadšenců z Ostravska, která si říká Japonci na konci.
Za pár měsíců vyrazí auty do Japonska a zpátky. 38 000 kilometrů! Někteří dnes přijeli závodit, protože do noci připravovali auta, nestihli všichni páteční kvalifikační jízdu.
„V první jízdě jsem na skoku rozpůlil boby. Druhou jsem nestihl, tak dnes nemůžu závodit,“ vysvětluje Rosťa Štefek. Jeho kolega Jiří Molo měl více štěstí a už se chystá na start.
„Mám dvoje boby, jedny kvalifikační a jedny závodní. Ty jsou značky Technoplast a jezdil jsem na nich před pětatřiceti lety. To mi bylo osm,“ říká pohodář a dodává, že jeho boby jezdí na srdce. Ale bez pivka to taky nejde…
Závodní stroje jsou všelijak upravované. Patrné je zejména pečlivé polstrování v místě, kde se boby setkávají se zadní částí těla. Ale vidím i další vymoženosti.
U dvou bobařů rozeznávám zpevnění speciální páskou. Zjišťuju, že to byla nutnost.
„Měli jsme čtvery boby, tři jsme rozlámali a jedny nám ukradli, vypočítává Michala Kněžourová, která na Valašsko přijela skotačit z Pardubic.
Její kolega dorazil až z Prahy. Užil si páteční kvalifikaci a také koncert na uvítanou.
„Atmosféra parádní a muzika byla suprová,“ říká milovník hudby.
Jak by taky ne, jmenuje se Petr Janda. Popřeju dvojici úspěchy i ve sportu a jdu si prohlédnout trať zblízka.
Jirka z Ostravy mi v úvodu říkal, že pohled odspodu je příšerný. Musím souhlasit a i když jsem coby dítě sjel nejeden kopec, dnes bych se tu dolů asi nepustil.
Trať je technicky náročná což potvrzuje dvojice z Brušperku, která se chystá vyšlapat několik stovek metrů na start.
„Je to trochu rychlejší. Klopenky jsou blízko u sebe a je těžké se trefit. Za střízliva to nejde sjet,“ směje se závodnice, která je převlečená za draka.
Kamarád v masce Mimoně přitakává, a dodává, že nejde o umístění, ale hlavně o srandu. To potvrzují i neuvěřitelné masky, které na trať vyráží.
Vidím tu mumie, hippiesáky, dělníky v kombinézách, pohádkové postavy a mladíka, který je snad převlečený za Myšpulína. Hotový karneval na sněhu.
Jeden ze závodníků proto také dostane cenu The Best Styler, tedy cenu za nejlépe vystajlovaného borce. Slečna s obrovským krocanem na přilbě, která si to štráduje dolů na červených bobech, vykouzlila nejeden úsměv diváka v přihlížejícím davu. Možný aspirant.
„Obdivuju pořadatele. Je to super nápad. A je výborné, že se ještě v dnešní době dokážou mladí lidi takto bavit,“ nešetří chválou Marie Vašutová, která přijela z Rožnova s rodinou na závody poprvé. A ne naposled. Povedená taškařice ji tak nadchla, že příští rok budou závodit.
A ještě jedna věc je na Bobcrossu sympatická. Závodníci jedou pro dobrou věc. Ze startovného ve výši 390 korun jde půlka na benefici. Pořadatelé se letos rozhodli pomoci nadějné lyžařce Verunce Fojtíkové, která po úrazu na lyžích zůstala ve svých čtrnácti letech na vozíku.
Verunku mohou podpořit i návštěvníci. Parádní, ručně vyrobené zvonce z plechovky si koupilo za 190 korun hodinu po zahájení závodu už téměř šedesát lidí.
„Přijel jsem ze Zubří podívat se na švagra, jak pojede. A koupil jsem i zvonec, je třeba něco přispět na dobrou věc,“ říká mi Zbyněk Koleček.
Pátý ročník BobCrossu se vydařil. Pořadatele překvapila rekordní návštěvnost těch, kteří se přijeli podívat, zafandit i podpořit mladou Veroniku. A na účast závodníků si taky nemohli stěžovat.
„Sto třicet šest bylo v kvalifikaci, závod jede sto osmadvacet. Jsou tady nadšenci prakticky z celé republiky a ze Slovenska,“ vypočítává hlavní organizátor Radek Kolmačka.
Letos ale závodili a přišli si zablbnout i borci z Dánska, nebo Itálie. Počasí přálo a o poprvé dvoudenní sranda akci všichni mluvili v superlativech.
„Spojili jsme lidi, kteří se dokážou bavit, a podpoříme rodinu, která to potřebuje. Ze startovného půjde přes dvacet šest tisíc pro Verunku a další částka z prodeje zvonců,“ sumíruje před finálovými jízdami otec myšlenky BobCrossu.
Původní nápad přišel před šesti lety.
„Chtěl jsem, aby se trať jela na něčem netradičním. Tak přišla volba na boby. S bráchou jsme vždycky dělali voloviny. Chtěli jsme bavit sebe a později i lidi. Neděláme to pro peníze. Samo se to začalo vyvíjet v recesi,“ konstatuje Radek Kolmačka.
Nezbývá než souhlasit. Odjíždím za tmy a srandisty na bobech čekají ještě finálové jízdy za umělého osvětlení. Pak vyhlášení a after party, na které si všichni jistě užijí. Závodníci, diváci a zaslouženě i pořadatelé.
8
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
