To jsou jen některé z divadelních rolí, do nichž se na prknech Lidového domu ve Vsetíně převtělila Miroslava Kocůnová. Sympatická herečka je stabilní členkou zdejšího amatérského divadelního souboru už pět let.

K divadelnímu řemeslu ale přivoněla ještě dříve. „Bylo to na střední škole díky Tomáši Chvatíkovi, který zakládal spolek Zrcadlo. V něm jsem působila tři roky," vzpomíná na své začátky Miroslava Kocůnová.

Po střední škole se divadlo načas dostalo na vedlejší kolej, přednost dostala vysokoškolská studia. Až poté se Miroslava Kocůnová k herectví vrátila. Nabídka přišla na tradičním vánočním soiré pořádaném vsetínským Divadlem v Lidovém domě. „Dalo by se říct, že režisér Pavel Rejman mne „dohodil" kolegovi Marcelu Sladkowskému, který v té době obsazoval herečky do hry Dům Bernardy Albové. Tím se podruhé odstartovala má herecká kariéra," vypráví Miroslava Kocůnová.

Na jevišti od té doby úspěšně ztvárnila desítku divadelních rolí. Vybírat mezi nimi tu nejoblíbenější je podle osmadvacetileté herečky příliš těžké. „Každá role má něco do sebe. Vybíráme si hry, které se zpravidla líbí všem lidem. Pokud bych si ale skutečně měla jednu zvolit, pak mi k srdci nejvíce přirostli Světáci," prozrazuje herečka.

Cesta, po které v současné době kráčí vsetínské Divadlo v Lidovém domě, jí vyhovuje. I když jedno přání, co se některé z budoucích rolí týče, přece jen má. „Baví mne, že jsme do her začali zasazovat také zpěvy. Tento směr se mi líbí a přála bych si, aby se jím to dál ubíralo. Přála bych si tedy nějakou zpěvnou roli, třeba muzikálovou," usmívá se divadelnice.

Na divadle ji nejvíce baví lidé, kteří je tvoří. Jednak herečtí kolegové a jednak také diváci. „Baví mne už samotná možnost být u toho. Ta intenzivní příprava, kdy několik měsíců společně dřeme, chodíme na zkoušky, čtrnáct dní před premiérou se už prakticky nehneme z pódia. Největší pochvalu a ocenění nám pak mohou dát jedině diváci prostřednictvím svého potlesku," říká Miroslava Kocůnová.