Mezi záplavou českých vlajek, která byla k vidění přímo v dějišti finálového klání, nechyběla jedna s nápisem Dolní Bečva. Z této valašské obce ji s sebou do Srbska přivezl Miroslav Trefil.

„Půjčil mi ji u nás doma kamarád. Říkal, když už tam budeš, tak ji vyvěs. Ani jsem netušil, že bude tak často v záběru kamer," usmíval se Miroslav Trefil.

Do Bělehradu se vydal s přáteli a coby divák absolvoval všechna utkání českých reprezentantů. „Jelo nás šest chlapů malým tranzitem. Bydleli jsme na předměstí Bělehradu," vylíčil Miroslav Trefil.

Vstupenky na utkání obstaral jeho kamarád. „Byly přímo do kotle prostějovských fandů. Takže atmosféra byla naprosto nepopsatelná," netajil příznivce českých sportovců. Z hlediště sledoval bedlivě páteční, sobotní i nedělní utkání.

„Největší chybou Srbů bylo, že do čtyřhry nepostavili Djokoviče. A smůlou, že nemohli hrát Tipsarevič ani Troicki. V posledním zápase, kdy proti Radkovi Štěpánkovi nastoupil Lajovič, nám bylo Srba skoro líto. Nebylo pochyb, že náš tenista vyhraje," shrnul svůj dojem ze hry Miroslav Trefil.

Atmosféra během celého poháru byla podle něj velmi korektní. „Očekávali jsme, že by mohla být vyhrocená, ale nebylo tomu tak. Při posledním zápase odcházeli srbští fanoušci už v jeho průběhu. Na konci bylo půl haly prázdné," všiml si.

Miroslav Trefil nepatří mezi sportovní příznivce, kteří nesmějí chybět u žádné zahraniční cesty české reprezentace. Když se však naskytne příležitost a pracovní povinnosti to dovolí, rád jede sportovce podpořit. Jak sám říká, nejen prací, živ je člověk.

„Je potřeba udělat si čas i na koníčky. V březnu jsem proto byl například v Londýně, kde se s domácím týmem Chelsea utkala fotbalová pražská Sparta," prozradil Miroslav Trefil, který pracuje jako ředitel Střední školy informatiky, elektrotechniky a řemesel v Rožnově pod Radhoštěm.

Sám také sportuje, i když spíše jen s kamarády pro radost. „Je mi pětapadesát. Už to není jako za mlada, kdy jsem hrával házenou a basketbal," usmál se Miroslav Trefil.