Sympatický řemeslník se práci se dřevem věnuje podle svých slov od roku 1981. „K řezbařině jsem přičichl až po vojně. Přivedl mě k tomu bratr, který také vyřezával. Do značné míry mě inspiroval,“ vysvětluje své začátky.

V současné době profesionální řezbář začínal jako samouk. Z koníčku se postupem času stala práce na plný úvazek. Z dřevem provoněné záliby přešel na živnost od roku 1992.

„Díla většinou vznikají na zakázku. Lidé si mohou zvolit motiv i druh dřeva, ze kterého chtějí výrobek vytvořit,“ prozrazuje, proč si nestěžuje na nedostatek práce a objednávek.

Štace, kterých se účastní, jsou různé. Milana Pařenicu je možno potkat na jarmarcích, trzích nebo lidových slavnostech.

Jednoduše všude tam, kde může své umění při výrobě soch a výrobků předvést veřejnosti. „Jsem zvyklý pracovat před lidmi, ale soustředěnější práci si nechávám na doma,“ prozradil.

„Když začnu vyřezávat, nemůžu přestat, dokud co nejrychleji práci nedokončím. Manželka pro tuto mou vlastnost mnoho pochopení nemá, říká o mně, že jsem workholik,“ směje se.

Zatímco šťastní zákazníci mají díla vyhlášeného řezbáře vystavená takřka na čestných místech, u Pařeniců byste jeho tvorbu hledali marně.

„Hlavním důvodem je nedostatek místa,“ říká. Doma prý má jenom své prvotní vyřezávky a věci, k nimž má přímý citový vztah.
Ze všech svých prací si nejvíce cení vyřezávaného obrazu, vytvořeného podle plakátu malíře Alfonse Muchy.

„Jsem jeho velkým milovníkem,“ tvrdí. Proto také vytvořil dřevoryt na základě předlohy Muchova plakátu Moët & Chandon.

„Z domácí sbírky pro mne ještě mnoho znamená také přes metr dlouhá Archa Noemova. Ta je duplikátem díla, které jsem vyřezával pro zákazníky do Anglie,“ svěřuje se.

Jaké má plány do budoucna? „Chtěl bych začít zpracovávat kámen,“ dodává řezbář.

Renata Hajdová