První pocit byl strach

Když přišlo nařízení z vedení, že se dál bude za jistých omezení prodávat, musela ho přijmout.

„První pocit byl strach. Ani ne tak z nemoci, ale z toho co bude. Koronaviru byla furt plná televize, přesto převládala nevědomost. Napětí z toho, co nás čeká trvalo asi měsíc. Ale člověk si zvykne,“ říká sympatická prodavačka.

V čerpací stanici, stejně jako v jiných obchodech přibyla nutná opatření.

„Klasika – roušky, rukavice, zvýšená dezinfekce, téměř hned nám tu namontovali ochranné sklo. Všechno obstaralo bez problému a bez prodlení vedení,“ pochvaluje si.

Nemohla jsem dýchat

Nejhorší byly roušky.

„Ale dokázala jsem z toho nakonec udělat příjemnou záležitost v podobě módního doplňku. Vznikla z toho honba za nejkrásnější rouškou. Nechala jsem si je šít, moc jsem toužila po beruškové a taky jsem jí získala,“ směje se Michaela.

„Nic to ale nemění na tom, že se v tom strašně špatně dýchalo, tak na třicet procent. Taky člověk ztrácí orientaci, když má zakrytou půlku obličeje. Cítila jsem velké omezení, když nebyli zákazníci, sundávala jsem jí a chodila se nadýchat ven,“ dodává.

Všechna nařízení a omezení zvládli zákazníci i prodavačky za pultem.

„Zákazníci byli v pohodě, někdy k nám vletěli bez roušky, i když jsme všude měli cedule. Hned si to uvědomili a zakrývali se mikinou, nebo co měli po ruce. Byli zvyklí si k nám chodit na kafe. Těžko se smiřovali s tím, že zdržovat se uvnitř nemůžou, musí si vzít kafe do kelímku a vypít si ho venku. Ale všichni to přijali a zůstali nám věrní,“ říká spokojeně.

Celá benzínka jásala

Zpráva o uvolnění nařízení vyvolala nadšení.

„A to doslova celé benzinky. Ještě tady sice máme akvárko, ale těšíme se, že ho brzy odnesou, věřím, že už ho nebudeme potřebovat,“ říká a ukazuje na plexisklo namontované na pultu, které mělo za úkol „přehradit“ prodavačky a zákazníky.

„Citelně bylo poznat, že se něco děje. U nás tankují velké firmy, které na nás jsou závislé. Ale když uzavřely provoz, zákazníků ubývalo. Zelo to tu prázdnotou, u odpočívadla na jindy plné trampolíně neskotačily děti, minimum přišlo i těch, kteří netankují, ale zajdou si jen na cigára, nebo kafe. Věřím, že se taková situace už nikdy nebude opakovat,“ uzavírá prodavačka Michaela.