Slaví v těchto dnech 140 let od svého založení. Za tu dobu prošla škola bouřlivým vývojem a absolvovaly ji stovky pozdějších odborníků. Mnozí z nich nejen celostátního, ale dokonce evropského významu.

První tři studenti Odborné školy pro rýsování a vzorkování spojené s učebními dílnami pro stolářství, dřevořezbářství a soustružnictví c. k. ministerstva obchodu ve Valašském Meziříčí usedli do školních lavic 13. října 1874. I přes honosný název vykročila tato instituce vstříc svým dějinám více než skromně.

Vyučovat se začalo v pronajatých prostorách měšťanských domů na náměstí. Výuku vedli z počátku místní řemeslníci, řezbář Josef Lihařík a truhlář František Boes. Za jejich jediné pedagogické vzdělání lze považovat kurz při uměleckoprůmyslové škole při vídeňském Museu pro umění a průmysl.

Vlastně se ani o školu dnešního typu nejednalo. Výuka totiž probíhala v dílnách a studentům se za provedenou práci vyplácela mzda. Ale základ tu byl.

Od roku 1882 se meziříčská škola dostala pod správu c. k. ministerstva kultury a vyučování. „Učit přišli odborní učitelé a rozšířila se i teoretická výuka na úkor placené práce v dílnách. Škola tak již existenčně nebyla závislá na prodeji výrobků svých studentů," poznamenala k počátkům výuky stavařiny ve Valašském Meziříčí historička Muzea regionu Valašsko Ivana Ostřanská.

Sama škola navíc svou prací přispívala ke zkvalitnění výuky na ostatních uměleckořemeslných školách Rakouska-Uherska a aktivní účastí na řadě mezinárodních výstav úspěšně prezentovala úspěchy uměleckého řemesla nejen Valašska, ale také celé monarchie.

Další velké změny nastaly na začátku 20. století. Škola se postupně vypracovala k předním středoškolským ústavům. „Za celkovou proměnu mohl příchod nových pedagogů. Mladých architektů Emanuela Pelanta roku 1904 a Jana Šachla roku 1909. Ti směřovali výuku i tvorbu samotné školy k navrhování a vybavování celých interiérů," uvedla Ostřanská.

Stavbou nové školní budovy, jejíž výstavba byla zahájena v roce 1927 na Máchově ulici, začalo pro dřevařskou školu poslední období úspěšného rozvoje. Tíživá politická situace závěru 30. let se totiž začala dotýkat také jí.

Dominantní budova stavební průmyslovky stojí ve Valašském Meziříčí už téměř půl druhého století.

Dominantní budova stavební průmyslovky stojí ve Valašském Meziříčí už téměř půl druhého století. Foto: archiv SPŠS Valašské Meziříčí

I po vyhlášení protektorátu se sice díky velkému úsilí pedagogů i studentů dařilo ve výuce pokračovat téměř beze změn učebního plánu. „Po dobu války však docházelo k zatýkání a perzekucím vyučujících. Vyučování tak muselo být nakonec přerušeno," přiblížila Ostřanská pohnutou historii školy.

Výuku se sice záhy po válce podařilo obnovit. Ale škole nebylo z důvodu reorganizace školství dopřáno v úspěšné prvorepublikové tradici pokračovat. Roku 1951 byla coby Vyšší průmyslová škola nábytkářská přemístěna do Bystřice pod Hostýnem a ve Valašském Meziříčí ji nahradila nově vzniklá Vyšší průmyslová škola stavební. Ta ale na dávnou tradici dřevařské školy navázala. Nejen tím, že převzala její budovu, ale zůstala jí věrná i většina tehdejšího pedagogického sboru.

Padesátá léta tak byla pro školu novým začátkem. Od roku 1954 patří ke stěžejním studijním oborům školy pozemní stavitelství a technická zařízení budov, které neustále reagují na nejmodernější trendy ve stavebnictví a jsou zárukou zachování slávy proslulé a starodávné dřevařské školy i dalším generacím.

Historii školy připomene výstava

U příležitosti výročí připomene založení školy mimo jiné také výstava Krása v dřevě ukrytá. Stane se průřezem sto čtyřiceti lety tradice instituce, jejíž odkaz zůstal ve městě dodnes živý. „A to nejen díky úspěchům zdejší střední průmyslové školy stavební, která se k jejímu odkazu stále hrdě hlásí, ale především díky tomu, že za dobu své existence, především v dobách Rakouska-Uherska a potom i za první republiky, odchovala desítky slavných architektů a umělců," pověděla ředitelka školy Jindra Mikuláštíková.

Podle ní výstava není expozicí o historii jedné školy, ale prezentací vzniku ohniska výtvarné kultury na Valašsku, které povzneslo regionální výtvarné umění na evropskou úroveň.

Mezi absolventy školy, kteří zanechali nesmazatelnou stopu nejen ve Valašském Meziříčí, ale proslavili se po celé republice i v zahraničí, patří například Antonín Tenzer, autor hotelu Jalta na Václavském náměstí v Praze, trio PodzemnýHilskýTenzer tvůrci plánu poválečné obnovy Lidic, nebo Zdeněk Plesník, architekt baťovského Zlína a stavitel domů Hanzelky a Zikmunda.

Rovněž také ve Valašském Meziříčí působící Josef Místecký a Bohumír Kupka, kteří ve svých funkcionalistických vilách reflektovali nejmodernější dobové trendy.