Denisa Zimková zastupovala SDH Jasenka v letošní Vacké lize TFA jako jediná žena. Z jednadvaceti závodnic skončila pátá.

Na posledním kole sedmého ročníku hasičské soutěže Vsacká liga TFA 2018 na Horní Jasence u Vsetína se sešlo jednadvacet mužů.

Že i ženy dokážou být tvrdé, zjišťuju záhy. Po kolbišti pobíhá deset zástupkyň něžného pohlaví.
Domácí Denisa Zimková zastupuje v letošní lize SDH Jasenka jako jediná žena.

Sympatická studentka 5. ročníku Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně bude chemičkou. U hasičů jí drží nejen dobrá parta a kamarádství.

Jako aktivní členka jsem u sboru od roku 2014. Vedla mě k tomu potřeba pomáhat lidem a být ve spolku soudržní. Jsme parta, která zažívá srandu. Společně děláme nejrůznější akce, ať už soutěž TFA, nebo různé dětské dny, plesy, kácení máje, Mikuláše a tak.

Jako jediná žena za SDH Jasenka také soutěžíte…

Máme družstvo, ale letos jsem běhala pouze já, ostatní holky nemohly. Jinak je nás pět co děláme TFA. Požární sport běháme smíšeně s muži.

Co je těžší TFA, nebo požární sport?

Za sebe rozhodně TFA, protože je to soutěž silová, máme na sobě zásahový oblek, na zádech dýchačák (dýchací přístroj – pozn. redakce) a makáme na různých stanovištích. Požární sport je o tom, že jen spojím hadice a vyběhnu.

Disciplíny se v jednotlivých kolech ligy trochu mění. Která je pro vás nejtěžší?

Záleží na každém účastníkovi. Pro mě to dnes bylo tažení pneumatiky. Ale někdy je to třeba dvoumetrová bariéra, nebo tažení panáka. Záleží na tom, jak je trať postavená, je to různě, buď zaměřené na běhání, nebo silově. Záleží na fyzické stránce.

Připravujete se nějak na závody?

Já konkrétně ne, ani netrénuju, žádná speciální příprava.

Jak se běhá ženám mezi muži? Startujete na přeskáčku, vnímáte něco jako konkurenci?

Je to nesrovnatelné. Muži to mají těžší, vyšší počet ran kladivem na hammer boxu, pneumatiku, kterou táhnou, mají těžší, na lešení vytahují těžší závaží. Jako ženy to máme lehčí. Přesto to není jednoduché. Každá žena, která si stoupne na start a závod dokončí, si zaslouží pochvalu.

Zdá se to snadné, ale nebude to sranda. Máte ještě nějakou výhodu oproti mužům?

Ženy nemusí mít zásahovou obuv, jinak je to z větší části stejné. Všichni máme zásahový oblek, přilbu a dýchací přístroj, který váží kolem deseti kilo. Jediný rozdíl je v obuvi a lehčích disciplínách. Muži mají třeba dvoumetrovou bariéru. My ženy osmdesáti centimetrovou, nebo ji při některých závodech nemusíme překonávat vůbec a jen ji oběhneme. Je to ulehčené často.

Vnímáte při závodech podporu lidí?

Osobně myslím, že pro diváky je zajímavější požární sport, protože je tam více družstev, je to asi zajímavější. Na závody TFA to spíše přitáhne rodinné příslušníky, kamarády. Ale je bomba, že na TFA je tu taková super atmosféra. Mezi závodníky není taková rivalita, navzájem se snažíme podporovat, když vidíme, že už někdo nemůže, tak ho povzbudíme k vyšším výkonům. Líbí se mi, že tu funguje spolupráce a jeden pomáhá druhému.