Ty jsi ještě doma s Péťou? Vždyť už mu byly tři. Ptá se mladá maminka své známé. A ta odpovídá: „Nebyla bych, ale nemám školku.“ Svědkem takového rozhovoru by mohl být každý obyvatel většího českého města nebo satelitu. Martina Křečková by mohla vyprávět. Její Apolence byly tři roky v lednu. „Školku jsem začala shánět loni na podzim.

Obvolala jsem nebo navštívila 36 mateřinek a všude pro mne měli zamítavou odpověď,“ vypráví obyvatelka středočeské vesničky. Psala hejtmanu Rathovi, ministru práce a sociálních věcí Šimerkovi, politikům i úředníkům. Všude ji zdvořile odbyli větou, že je to věc obce, kde bydlí a která je zřizovatelem mateřských škol. Paní Martina byla nakonec ochotna vozit dcerku až 40 kilometrů od jejich bydliště. Ani to ale nestačilo. Aby nepřišla o zaměstnání, musela sehnat chůvu. „Na její plat šla víc než polovina toho mého,“ svěřila se. Až po dvou měsících se na ni usmálo štěstí, když Apolenku vzali v nedalekém zařízení v Týnci nad Sázavou, kde platí tisícovku měsíčně.

Systémové řešení

V budoucnu by mohlo být hůř. Ministerstvo školství totiž připravilo do vlády materiál, kterým reaguje na vládní usnesení z loňského března. To ji uložilo zpracovat návrh systémového řešení agendy denní péče o děti do doby nástupu povinné školní docházky. Což ministerstvo učinilo v lednu. „Jako nejlepší variantu jsme předložili posunutí věkové hranice pro přijímání dětí do mateřských škol na 2 roky, ale současně jsme upozornili, že k takovému kroku je nutné vytvořit podmínky, což by znamenalo zvýšení výdajů státního rozpočtu o několik miliard,“ sdělila mluvčí resortu Kateřina Böhmová.

Tento postup nyní ministerstvo rozpracovalo a v pondělí předložilo vládě. Hlavním argumentem ministryně Miroslavy Kopicové je umožnit maminkám co nejkomfortnější návrat do zaměstnání. Tedy nabídnout jim kvalitní péči o dítě po část dne. Už dnes totiž čtvrtina všech dvouletých capartů do školek chodí, ale jen na základě výjimky, o kterou musejí rodiče požádat.

Kopicová ale zároveň upozorňuje, že v době krize na podobné řešení nejsou ve státním rozpočtu potřebné dvě miliardy.

INFOGRAFIKA:

#nahled|https://g.denik.cz/1/54/2004detin_denik_flash_big.jpg|https://g.denik.cz/1/54/2004detin.jpg|Předškolní výchova v Česku#

Nejsou peníze

Mladým rodičům jsou pak podobné koncepce na nic. Ve sněmovně totiž neprošel ani prorodinný Nečasův balíček, který počítal jednak s daňovými úlevami pro zaměstnavatele, kteří budou nabízet zkrácené úvazky, jednak s tzv. sousedskou výpomocí. Ta se měla stát volnou živností a maminky by si mohly k výchově vlastního dítěte přibrat ještě čtyři další, Za to by si vydělaly maximálně dvacet tisíc korun. Jenže tenhle koncept se nelíbil sociálním demokratům, kteří upozorňovali na možná rizika nekvalifikova­né péče.

Za ministerský návrh na uzákonění možnosti návštěvy MŠ od dvou let se staví i profesorka Milada Rabušicová z Ústavu pedagogických věd FF Masarykovy univerzity. „Integrovaná mateřská škola pro děti od 2 do 6 let umožňuje skloubit zařízení výchovně vzdělávací se zařízením sociálních služeb péče o dítě a splňuje všechny nároky, které jsou v současné teorii předškolní pedagogiky kladeny, tedy přirozené prostředí v různověkých kolektivech blížící se rodinné situaci, odstranění traumat z přestupů z jednoho prostředí do jiného, pevnější a dlouhodobější vazby na pedagogy, kloubení hravých a učebních činností,“ soudí Rabušicová.

Teorie je ale praxi často na míle vzdálená. V MŠ Pohádka v Kutné Hoře například letos mohli přijmout jen 17 dětí ze 64 přihlášených. „Máme kapacity zcela plné. Přednost dáváme předškolákům. Vůbec si nedovedu představit, že bychom museli přijímat i dvouleté děti,“ řekla Deníku její ředitelka Zdeňka Slavíčková. Jaké navrhuje řešení? „Maminky by jistě kvůli možnosti návrat do práce ocenily, kdyby fungovaly jesle, které k dispozici nejsou. Jejich plošné rušení byla chyba,“ míní Slavíčková. Podle ní i proto, že právě mezi dvouletým a tříletým dítětem je velký rozdíl, přímo vývojový skok.

Eva Opravilová: To, že má někdo rád děti, ještě není kvalifikace

Předsedkyně Asociace předškolní výchovy, docentka Eva Opravilová, se na pražské Pedagogické fakultě předškolní výchově věnuje už desítky let. Podle ní je péče o dvouleté děti ve školkách vhodnější než sousedská výpomoc

Obecně se soudí, že dítě by mělo odcházet do školky až po dovršení tří let. Není plánované snížení této věkové hranice spíš na škodu?

Současná vývojová psychologie už tyto věkové mezníky tak striktně a plošně nevymezuje. Naopak tvrdí, že rozvoj dítěte je individuální, stejně jako posouzení jeho zralosti pro pobyt v širší skupině dětí.

Měli by o tom rozhodovat jen rodiče, nebo i daná školka?

Rodiče i instituce. Tak jako škola při zápisu do 1. třídy dává na názor odborníků, tak i tady by měl pedagog zjišťovat, zda je dvouleté dítě schopné pobývat v kolektivu. Výzkumy, které se dělaly například ve Skandinávii, jednoznačně prokázaly, že potřeba dětí zůstávat bez rodičů v dětském kolektivu se utváří daleko dříve, než jsme si mysleli, tedy už před třetím rokem. Už roční batole vedle sebe potřebuje vrstevníky, ovšem to dávkování musí být jiné než osm hodin denně.

Jak dlouhý pobyt ve školce je tedy ideální pro takto malé děti?

Vždy záleží na vyspělosti dítěte. Máme děti, které chodí i do školky s pamperskami a zároveň dvouleté, které pobyt ve skupině v pohodě zvládají. Nicméně většinou se odborníci kloní maximálně k 15 – 20 hodinám týdně.

V jakých zemích je tento přístup běžný?

V řadě států EU, což souvisí s přijatými Barcelonskými cíli. Tehdy bylo přijato usnesení, podle něhož do roku 2010 mělo až 33 procent dětí do tří let pobývat ve veřejných institucích. Šlo samozřejmě jen o doporučení. Přesto už je pět zemí, tedy Dánsko, Nizozemí, Švédsko, Belgie a Španělsko, které kvótu naplnily, dalších pět se k ní blíží. My jsme na 25. místě z 27 členských států. Překážka je hlavně v podmínkách splnění tohoto cíle.

Co by pro jeho splnění museli zřizovatelé podstoupit?

Především by se musely snížit počty dětí ve třídách, připravit pomůcky pro dostatečnou stimulaci takto malých kluků a děvčat a zajistit hygienické potřeby. Nejdůležitější ale je, aby na pět takto malých dětí byla jedna učitelka. Ve skupině 15 dětí by měly být dvě pedagožky a jedna pomocná síla. Současná praxe, kdy na 24 dětí připadá jedna učitelka, by byla v tomto modelu nepřípustná.

Musela by se radikálně měnit příprava pedagogů?

V žádném případě radikálně. Výchova by se jen doplnila. My dnes máme na fakultě specializaci raná výchova. Stačilo by posílit zdravotní a didaktickou přípravu. V tom není problém. Daleko nebezpečnější pohled je ten, který vidí v rodičovství dostatečnou kvalifikaci.

Narážíte tím na tzv. Nečasův rodinný balíček, který počítal se zřízením sousedských školek?

Hlídání cizích dětí na základě živnostenského listu je podle mne dost riziková cesta. Vezměte si třeba to, že taková maminka bude mít na starosti čtyři cizí děti. Co se stane, když sama onemocní? Kdo převezme její povinnosti? Bude umět připravovat různá jídla? To je řada nezodpovězených otázek. To, že má někdo rád děti, ještě není kvalifikace. My si musíme říct, zda chceme pomáhat rodinám cestou volných živností při výchově dětí, nebo zda budeme klást důraz na vzdělávací politiku, která děti v určitém zacíleném a strukturovaném systému někam vede.

Opravdu je tak náročné hlídat a zabavit dvou- až tříleté děti?

Z hlediska řečového vývoje a správné stimulace je to klíčový rok.