Kolem stánků vyhlášených mistrů svého oboru se tvoří zástupy zvědavých i mlsných lidí. Od jednoho si odnášejí voňavou klobásku, jinde se zase ládují prvotřídní tlačenkou. „Tak čím překvapíme doma?“ konzultuje žena se svou vnučkou nákup masových dobrot.

Mírně mrazivým vzduchem se nesou hřejivé tóny dechovky Bečvanka. Lidé si podupávají nohou do blátivé země, opodál několik dětí využilo volného prostranství obehnaného chodníky a hrají na honěnou.

Blíží se půl druhé odpoledne. Kolem jednoho z domů v městečku se utvoří půlkruh. Hlavy všech jsou nedočkavě namířeny k dřevěnému balkonu. Očekává se vyhlašování vítězů. Od rána porotci hodnotili a zkoumali vzorky příslušných masen a řeznictví. Letošní masopust totiž mimo jiné pohostil i tradiční soutěže – čtrnáctý ročník o nejlepší valašskou klobásku a čtvrtý ročník soutěže o nejlepší valašskou tlačenku.

„Prosím Bečvanku o fanfáru pro nejlepší valašskou klobásku! Hlavní cenu vyhrála klobáska Váhala Hustopeče nad Bečvou!“ vyhlašuje výsledky moderátorka akce. Druhou a třetí cenu si za dva své vzorky odnesla zástupkyně Masného průmyslu Krásno. „Soutěžící se mohou zúčastnit s několika vzorky. Výherkyně si tak odnáší další sádelňák, do kterého může dávat třeba okurky,“ usmívá se moderující žena.

Oblibu dalšího zabijačkového výrobku před početným publikem přiznává ředitel rožnovského skanzenu Vítězslav Koukal. „Tlačenka je jedno z dobrých jídel, které se dělají při zabíjačce a já je mám taky rád,“ prozrazuje Koukal. Druhé a třetí místo O nejlepší valašskou tlačenku nakonec obsadil Oldřich Kubeša z Malhotic, shodný počet bodů vybojovala firma Machač z Mořkova. „Hájku, háječku, hájku zelený,“ rozezpívá se moderátorka. První místo totiž patří tlačence Vladimíra Hájka. „Hlavní cenu o nejlepší valašskou tlačenku vyhrál, i když je to frýdečák, Vladimír Hájek z firmy H+H,“ upřesňuje.

Návštěvníci však čekají i na něco jiného. Jednomu z nich se totiž poštěstí a domů si může odvézt Královskou kýtu. První papírek je venku. Pro cenu si však nikdo nepřichází. Losuje se znovu. Vyčkávající lidé tají dech, v rukou zuřivě mačkají možné výherní losy. Vzduch protne nadšené zavýsknutí. Pro kýtu si davem lidí klestí cestu menší paní v béžové bundě. Její muž se prodírá do prvních řad, aby manželku zvěčnil s kýtou v náručí. „První výherce nepřišel, tak jsem říkal: teď to vyhrajeme určitě my. A ještě k tomu máme štěstí protože se jmenujeme Masařovi,“ usmíval se šťastný výherce. Původně chtěla čtyřčlenná rodinka z Prostějova ve skanzenu také vystavovat. „Už jsme se sem ale nedostali. Tak jsme si přijeli alespoň omrknout, jak to tady vypadá,“ dodal Masař.

Po vyhlášení výsledků všech soutěží už přichází řada na rej masek. Po chodnících se prohánějí skupinky maskovaných s doprovodnými kapelami. Přihlížející ženy se dlouho nenechávají přemlouvat k veselému tanci. Prostranství Dřevěného městečka se zaplní tančícími páry, výskajícími muzikanty i nejroztodiv­nějšími maskami. Návštěvy letošního přepestrého masopustu nelituje snad nikdo.