Odmlčeli se také muzikanti rockové kapely Street 69, kteří se dosud starali o hudební produkci na zdejší fašankové zábavě. Z vestibulu od šaten zazní harmoniky a veselý zpěv. Do sálu vpadne pestrobarevný průvod masopustních masek, čímž je přerušení dosavadní zábavy vysvětleno. Ve Francově Lhotě vrcholí masopust. Diváci zaujímají místa po stranách parketu a rej pozorují.

Rozesmáté maškary tančí uprostřed parketu, i když mnohé viditelně znavené masopustní obchůzkou, která ve Francově Lhotě trvá vždy dva dny.

S postupujícími minutami ale začíná muzice k dokonalosti čím dál více něco scházet. Basa, kterou ve Lhotě supluje trombon, začíná zaostávat. Nejprve je pozadu o takt, potom už o dva. Nakonec skomírá úplně.

Nepomohl doktor ani slivovice

„Doktore, teď musíš pomoct," vykřikují maškary a srocují se kolem hudebníka s již zcela oněmělým nástrojem. „Podajte slivovicu," zní spásný nápad z klubka pestrobarevných postav. Avšak i tento se míjí účinkem. „Basa nám navždy odešla," zní neúprosný verdikt a maškary propukají v usedavý pláč.

Na scéně se objevuje farář i se svým pomocníkem. „Dva dni nám v dědině veselo hrála, až si ju zubatá na máry vzala," zpívají z pódia.

Z jejich projevu je jasné, že odchod basy na věčnost znamená nejen konec veselého masopustu, ale také to, že muzikanti mají s hraním utrum minimálně do Velikonoc.

Hasiči v slavnostních uniformách přinášejí máry a za nekončícího kvílení maškar na ně pokládají zesnulý instrument.

Farář s pomocníkem mezitím zpívají prosby směřované k base. Třeba ať dá, aby se urodilo trnek, aby ženy své muže pouštěli do hospody a ti je na oplátku za to poslouchali. Na závěr obřadu za zvuku pohřební písně průvod v čele s farářem vynáší basu ze sálu. Masopust skončil.