O masopustní tradice se profesně v regionu zajímá etnografka Muzea regionu Valašsko, pětatřicetiletá Milada Fohlerová (na snímku).

Kde je prapůvod fašankových tradic?

S určitostí už to říct nelze. Chceme-li se dopátrat kořenů tohoto svátku, musíme se zřejmě vydat na oslavu pohanských starověkých svátků. Jako byly bakchanálie, dionýsie, saturnálie a další. S dnešními oslavami masopustu měly totiž mnoho podobných rysů. Šlo především o přestrojování se za maškary, o hojnost jídla a pití a nespoutanou zábavu. Maskované průvody a zábavy, jejichž účelem bylo sbližování mládeže, existovaly i u starých Slovanů. Je tedy možné, že i z těchto zábav, často až eroticky laděných, se později vyvinuly zábavy masopustní, které měly rovněž plodnostní charakter.

Kam až sahá historie masopustu v České republice a na Valašsku?

 Etnografka Muzea regionu Valašsko Milada Fohlerová. Písemné záznamy dokládají pořádání masopustních veselic a průvodů v českých zemích už ve třináctém století. A odkdy se masopust slaví na Valašsku? Tak to je otázka a možná i zajímavý podnět k výzkumu. S jistotou se lidé v našem regionu oddávali masopustnímu veselí v devatenáctém století. Dokládá to například Pamětní kniha Bystřičky.

Má masopust pevně určené datum?

Začátek masopustu je stanoven. Začíná Třemi králi. Závěr masopustního období, kde je soustředěno nejvíce zvyků a obyčejů, je však každý rok jiný. Řídí se termínem Velikonoc, které jsou pohyblivým svátkem. Masopust jako čas hojnosti a zábav končí v úterý před Popeleční středou. Začíná jí čtyřicetidenní předvelikonoční půst. Masopustní úterý tak může připadnout na dny mezi třetím únorem a devátým březnem. Letos to vychází na 9. února.

Jen na Vsetínsku je kolem šedesáti vesnic. Dodržují se masopustní obchůzky všude?

Všude se sice nedodržují, ale ve velkém množství dědin slaveny jsou. Je dobře, že stále autenticky. Nejrozšířenější jsou obchůzky na jih od Vsetína. Tady jsou dodržovány téměř v každé vesnici. Na Horním Vsacku pak tradičně obchůzky pořádají v Hovězí nebo ve Zděchově. Masopustní obchůzky připravují ale také ve vesnicích kolem Valašského Meziříčí. Například v Loučce, Kladerubech či v Choryni. A na Rožnovsku byly před asi pěti lety takzvaně oprášeny v Zubří.

Zvyky se vesnice od vesnice liší. Někde dodržují pochovávání basy, jinde už ne. Zkuste prozradit pár typických příkladů.

Zvyky jsou povětšinou obdobné. Jen obyčej pochovávání basy jako symbolické ukončení období bujarého veselí se z různých důvodů neprovádí všude. Tato součást fašankových či končinových zábav se v současnosti praktikuje nebo donedávna praktikoval například v Hovězí, ve Zděchově, v Prlově a v Pozděchově. Ale také v mnoha vesnicích v okolí Horní Lidče.

Jaká je nejdůležitější maska 
v masopustním průvodu?

V průvodu by určitě neměla chybět maska medvěda, která v mnoha valašských dědinách dala pojmenování celé masopustní obchůzce – vodění medvěda nebo chození s medvědem. Medvěd se u nás vyskytoval ve dvou základních podobách. Jednak to byl medvěd kožešinový, hrachovinový nebo slaměný. Ten se dodnes objevuje v Lužné. Obě formy měly shodnou obřadní úlohu. Byla jim přisuzována plodnostní a blahonosná moc. Z hrachovinového nebo slaměného medvěda si hospodyně trhaly kousky stébel a vkládaly je husám do hnízda, aby nesly hodně vajec. Tanec s medvědem měl zase zajistit dobrou úrodu a u žen plodnost.

A co ostatní masky…

Velmi oblíbené byly postavy nevěsty a ženicha. Zřejmě to souvisí s tím, že v masopustním období se v minulosti konalo největší množství svateb. Dalšími důležitými maskami byli židi a cikánky, u nichž nalézáme prvky magie. U cikánky plodnost, u žida zámožnost.

Ještě nějaké?

K obecně rozšířeným postavám patří masky zpodobňující nejrůznější povolání. Kominík, hajný, lékař, zdravotní sestra, hasič, policajt, řezník a mnoho dalších. Tyto obvykle parodují zobrazované profese v žertovných improvizovaných scénkách. Masky rovněž zesměšňovaly některé lidské vlastnosti či tělesné nedostatky jako například hrbatost či přílišnou tloušťku. Maskovaných postav je nepřeberné množství a jejich počet díky neustálé aktualizaci průběžně vzrůstá. Postupně přibývají postavy z pohádek, filmů, veřejného života a další.

Někde údajně bývá průvod masek tematický. Pokud ano, jak taková témata vznikají?

S tematickými obchůzkami se na Valašsku příliš nesetkáváme. Jen například ve Študlově mívají už několik desetiletí obchůzky zvířecí ráz. Součástí průvodu jsou tady totiž masky zvířat. S tematickým charakterem obchůzky reagujícím na aktuální společenské dění jsem se při výzkumu setkala například v Nedašově. Tady měly fašanky v roce 1992 ráz registrace kuponových knížek a Harwardu. Při obchůzce tu masky doprovázel vůz se šibenicí a oběšencem s komentářem Vsadil chudák na Harward.

Když už „fašankáři" u domu zastaví, jak správně reagovat?

Určitě otevřít. Obchůzkový obyčej býval dříve závazný pro celou vesnickou komunitu a návštěva daného stavení znamenala pro jeho obyvatele čest. Byla znakem toho, že jsou součástí místní komunity. Po otevření se sluší obchůzkáře pohostit něčím k jídlu, třeba tradičními masopustními koblihami. A samozřejmě pálenkou. V minulosti obyvatelé domů hostili maskované postavy také vajíčky, slaninou, obilím či moukou. Dodnes je tato tradice obdarovávání uplatňována ve vesnicích na Hornolidečsku. Maska výběrčího vybírá rovněž finanční příspěvky. Z nich jsou často placeny fašankové zábavy či náklady spojené s pořádáním obchůzky.

Daří se tradici masopustu předávat mladé generaci?

Mladá generace na vesnicích tradici masopustu přebírá naprosto přirozeně. Svědčí o tom i fakt, že namísto zániku této tradice dochází spíše k jejímu znovuoživování.

Na Slovácku jsou dokonce vesnice, kde funguje takzvaný fašankový turismus. Děje se něco podobného na Vsetínsku?

Naštěstí ne. Masopustní oslavy v jednotlivých valašských dědinách jsou záležitostí místní komunity. Nejde o divadlo pro turisty. K obeznámení s masopustními zvyky pak pro širokou veřejnost slouží masopustní akce v rožnovském skanzenu nebo nově také Zámecký masopust ve vsetínském zámku. Ale to je jen můj osobní názor.