VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Markytán: Měl jsem tehdy na starost kluky z NHL. Byla s nimi hlavně sranda

Vsetín /ROZHOVOR/ – U vsetínského hokeje se pohybuje už přes čtyřicet let. Zdeněk Markytán je rozený Vsetíňan a většinu svého života zasvětil práci kustoda. Obstarával vše potřebné hráčům jako je Čechmánek, Dopita, Vlach, Sršeň, Klesla a mnoha dalším. I díky němu si Vsetín vysloužil nálepku dobře se starajícího klubu.

25.10.2012
SDÍLEJ:

Kustod vsetínských hokejistů Zdeněk Markytán.Foto: DENÍK/archiv

„Kluci, kteří tudy prošli, tak si všichni pochvalovali to, jak se o ně staralo," potvrzuje Zdeněk Markytán.

Pane Markytáne, jak dlouho již pracujete ve službách vsetínského hokeje?

V podstatě jednačtyřicet let od roku 1972.

Jak jste se dostal k práci kustoda?

Přes svého známého Pepu Skýpalu, který u mančaftu už v té době dělal. Dříve tam ještě pracoval Josef Bretšnajdr, který je už po smrti. Právě on zaučoval Pepu Skýpalu. Začali jsme kolem týmu pracovat ještě ve starých šatnách. Až později jsme se stěhovali na Lapač. Chodil jsem pomáhat už dřív, ale stabilně od dvaasedmdesátého roku.

Tato práce vás neživila?

Ne nikdy mě to neživilo. Chodil jsem do zaměstnání jinam.

V současné době ještě děláte nějaké zaměstnání?

Ne, teď už jsem důchodce.

Předtím jste pracoval v jakém oboru?

Dělal jsem třicet let řidiče z povolání.

Jak vůbec vypadá práce kustoda?

Každý den je to jiné. Pokud je zápas, na stadionu jsem už od rána. Trenér nachystá sestavu, pan Tesařík nachystá dresy, které já rozdělím mezi kluky. Nachystám si věci na drobné opravy, když kluci potřebují, a pak je oběd. Těsně před zápasem se chystá pití, v šatně věci a podobně. V extralize toho bylo víc, ale nyní je to takové skromnější. Jde hlavně o to, aby kluci, když přijdou, měli všechno, co potřebují. Zkrátka, aby jen přišli, oblékli se a mohli jít na led.

Objevili se během těch desítek let vaší práce hráči, kteří měli speciální požadavky?

Každý hráč má před zápasem své rituály a podle toho chtěli třeba masáže. V dobách extraligy tady byli dva maséři, kteří měli svoje hráče na starost. Byli tady hráči, co chtěli mít například nějak speciálně nabroušené brusle nebo po každé třetině vysušené rukavice a podobné drobnosti. Hokejky si dělal každý hráč sám podle sebe a na to už si člověk musel dávat pozor, aby je v tom fofru při zápase nepomíchal, když ji chtěl někdo rychle podat.

Jak vzpomínáte na vaše začátky, tedy sedmdesátá a osmdesátá léta?

Tenkrát to bylo úplně o něčem jiném. I když dnes hráči taky chodí do práce. Tehdy to bylo ale něco, jako dnes odborářský hokej. Chlapi chodili po práci a trénovalo se večer jako dnes. Byla u toho sranda. Nejhorší pro kluky v přeboru bývalo venkovní utkání v Šumperku, ze kterého jsme přijížděli třeba v jedenáct, ve dvanáct večer, a ráno se vstávalo do práce. V první národní lize se pak jezdilo po celé republice, a to už bylo složitější. No a extraliga byla úplně něco jiného. Na denním pořádku byly celodenní zájezdy. Bral jsem si kvůli tomu volno, a domů jsem se vracel třeba kolem třetí ráno. V šest jsem pak šel do práce.

Dalo se to zvládat?

V té době ještě ano. Člověk byl o něco mladší. Byly ale doby, kdy jsem toho měl plné brýle.

Jsou ve vaší paměti chvíle, na které vždy rád vzpomínáte?

Hlavně oslava prvního titulu, což byl obrovský zážitek. Další tituly byly taky super, ale už se to nevyrovnalo první obrovské oslavě. Na to se vzpomíná fantasticky. Kdyby už dnes nic nebylo, tak ty roky u extraligového hokeje za to stály. Lidi se mě ptají hlavně na hráče. Jací byli… Nikdo už nevidí, co bylo za tím: vedení, které shání peníze, tým který se o mančaft stará. V extralize jsme se o zázemí starali ve čtyřech až pěti lidech, dnes jsem tady sám. Z mladých dnes málokdo ví, že ve Vsetíně dělal jeden z nejlepších maserů Česka, který byl i v reprezentaci: Pavel Křížek. V realizačním týmu tady bývala opravdu skvělá parta.

Mluvil jste o hokejových zájezdech do zahraničí, kam jste se všude podíval?

Byl jsem ve Finsku, Německu, Rakousku, Polsku, Rusku, ve Francii… Lidi si řeknou: Jé ty ses měl. Ale já z těch zájezdů viděl maximálně hotel a zimák. Ráno se jelo na zimák a chystal se trénink. Kluci přijeli, odtrénovali a odjeli. Do oběda jsme uklízeli a poté se jelo opět na zimák chystat zápas. Po utkání jsme zase uklízeli, prali. Za těch deset dní ve Finsku jsme měli s Pepou Skýpalou dohromady volné tři hodiny.

Po těch letech práce, baví vás to ještě?

Musím vám říct, že někdy už mám z toho ponorku, plné brýle, jak se říká. Pak ale přijdou dny, kdy se zase těším. Když se daří, tak je to bezvadné. Když se nedaří, člověk už si říká, proč to dělám? Nakonec se ale stejně seberu a jdu Na Lapač. Jsem tam, i když na tom nejsem zdravotně dobře. Prostě dělám, co je potřeba.

Prožil jste na Vsetíně čas se všemi trenéry, jak na ně vzpomínáte, třeba na pana Valáška?

Horst byl správný chlap… Byl tu ale svého času například pan profesor Kobera, který trénoval švýcarský nároďák, a do Vsetína přišel, aby měl změnu. Byl to ve své době jediný člověk, který měl vysokou školu na trénování, byl to vlastně profesor hokeje. Zažil jsem tady mraky trenérů a hráčů a to kdyby si člověk měl všechno pamatovat… Ve Vsetíně bylo jednu dobu pět olympijských vítězů a s masérem Pavlem Křížkem šest. A když ti všichni donesli medaile, tak to bylo něco… To neměl žádný jiný mančaft v republice.

Měnila se nějak s dobou vaše práce kustoda?

Ze začátku nikdo nevěděl, o co jde. Z krajského přeboru jsme se pomaličku vyvíjeli a pak najednou přišla extraliga. Rychle jsme se museli všechno naučit. V té době prostory co jsou teď, nebyly. Měli jsme jen pár věcí a muselo se vše pomalu dodělat. Udělala se brusírna, vířivka, zvětšila se šatna a pomalu se vše rozbíhalo. Pavel Křížek nás všechno učil. Protože je rozdíl hrát druhou ligu a pak extraligu, kterou jsme znali jen z televize. Vše jsme se učili za pochodu. Práce začala narůstat a zjistili jsme, že se to nedá dělat jen amatérsky. Proto právě přišel Pavel Křížek. Pepa Skýpala začal pracovat stabilně jako zaměstnanec a já docházel pomáhat na zápasy. Později už tu byli dva maséři, další kustod, brusič… Ono se to nezdá, ale už kolem kluků pobíhalo čtyři, pět lidí.

Ve kterých věcech byl viditelný rozdíl soutěží?

Už jenom ve výzbroji. Když nám dříve donesl gólman rukavice, tak jsme mu to zašili, ale v extralize jsme to museli předat profesionálům, protože výzbroj byla několikrát dražší. Pak dresy. Měly úplně jinou úroveň. Přístup k chlapům byl taky jiný. Třeba taková blbost jako vaření kafe. Kluci jsou zvyklí si dát před tréninkem, zápasem a tak dále. Hráčům se začaly míchat například iontové nápoje. Také to jsme jim museli připravovat. Dřív se nachystalo pití a zdar. V zimě chtěli čaj. Jeden chtěl ionťák, druhý něco jiného a pořád dokola. Také někdo z nás musel být na střídačce s nářadím.

Práce začala mít profesionální úroveň…

V nižších soutěžích jsme vzali tašku a jeli jsme. V extralize jsme naplnili jednu bednu s kávovary, bruskami a tak dále. V podstatě jsme těmi drobnostmi naplnili celý osobák a vyrazili na místo zápasu. Museli jsme tam dorazit ještě před hráči, abychom vše nachystali. Po zápase zase oni odjeli a my ještě uklízeli. Přijeli jsme pozdě na Lapač a šli jsme zase chystat dresy, protože se druhý den hrálo znovu. Dříve to bylo takové domácké, ale kluci co prošli kabinou, tady na nás vzpomínají s tím, že na Lapači byla vždy dobrá parta. Kolem hokeje se motali lidi, kteří tu partu dělali, a bylo to úplně o něčem jiném než v ostatních mančaftech.

Takže s vámi hráči byli spokojeni, viďte?

Všichni kluci, kteří tudy prošli, si pochvalovali, jak se o ně staralo. Byli spokojeni i ti, kteří u nás byli během výluky NHL.

Byl jste rád za takové zadostiučinění?

To ano. Já měl v tu dobu na starost kluky z NHL a byla s nimi hlavně dobrá sranda. Jsou hráči, kteří si hrají na profíky, ale nejsou, a to oni právě byli. Byli to úplně normální kluci a dalo se s nimi bavit bez problému. Kdyby člověk nevěděl, že hrají NHL, řekl by si, úplně normální kluci.

Jak vy vnímáte návrat do třetí nejvyšší soutěže?

Když skončila extraliga, byl rok volna. Poté to znovu začalo. Přišel za mnou tenkrát Pavel Augusta, jestli bych na Vsetín zase nešel. Přišel jsem se podívat a nakonec se rozhodl, že zůstanu a budu pokračovat.

Co vás přesvědčilo?

V době, kdy končila na Vsetíně extraliga, jsem byl ještě zaměstnán. Když ale začala druhá liga, už jsem byl důchodce. Řekl jsem si, že nebudu sedět doma a koukat do zdi. Něčím se zabavit musím. Tak jsme to s Pavlem Augustou začali zase dělat.

Co zatím říkáte na návrat do druhé ligy?

Myslím, že současná parta je bezvadná. Základ je tady pořád stejný. Mimo Plcha a Dana Tesaříka jsem viděl kluky prvně.

Mezi lidmi kolem hokeje se vám neřekne jinak než Boďa, jak tato přezdívka vznikla?

Ta vznikla v době, kdy jsem se učil v Ostravě. Tenkrát přišel do kin film Méďa Béďa. Dělal jsem na intru promítače a film jsem dostal za čokoládu od paní z bufetu, která dělala v půjčovně. V tu chvíli film ještě nebyl ani v kinech. Já jsem to měl vlastně mezi prvními. No a od té doby mi začali říkat Béďa. Postupem času mi kluci v kabině, kteří byli od Prahy, začali říkat místo Béďa Boďa a už to bylo. Začal to myslím Honza Srdínko a pak už se to chytlo.

Máte za ta léta u hokeje nějaké motto, které vás naučila právě práce kustoda?

Hlavně se nerozčilovat. S rozčilováním člověk nikam nedojde. Může se naštvat, ale musí si to v hlavě nějak rozmyslet a začít znovu, protože těch kluků je kolem moc a naštvat si všechny není dobré. Vždy je lepší si hráče vzít bokem a vyříkat si to, ale hlavně to netahat mezi všechny. Někdy se člověk při zápase neudrží třeba na rozhodčí, ale s hráči je to lepší v klidu.

Čím vás třeba hokejisti naštvou?

Když přijdou s něčím na poslední chvíli a člověk má už jiný plán. Za ta léta už mám nějaký systém. A on někdo přijde, že potřebuje to a to. V kabině je od rána, ale přijde na poslední chvíli. Tak musím všechno zase vybalit a spravit třeba nějakou blbost. Naštvou mě věci, které jsou malé a daly by se opravit třeba až na místě zápasu, prostě věci mimo plán.

Zdeněk Markytán

• narozen ve Vsetíně před devětapadesáti lety
• ve vsetínském hokeji se pohybuje už od roku 1972
• připravoval vše potřebné i olympijským vítězům, kteří na Vsetíně působili
• dříve mimo kustoda pracoval jako řidič z povolání, dnes důchodce

Autor: FILIP BAZALA

Autor: Redakce

25.10.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

SERVIS

annonce-logo

Nabídky práce

+ Podat inzerát

Stavebnictví - Stavebnictví Stavební dělník 15 000 Kč

Dělníci v oblasti výstavby budov Dělníci ve stavební výrobě. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 15000 kč, mzda max. 30000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Požadujeme: praxi v oboru, samostatnost., Nabízíme: stravenky., Nástup možný ihned!, První kontakt: osobně (po-pá 5:45-13:45 h.), telefonicky nebo e-mailem.. Pracoviště: Novest, spol. s r.o., U Kantorka, č.p. 419, 756 61 Rožnov pod Radhoštěm 1. Informace: Zdeněk Vaňura, +420 604 301 009.

Stavebnictví - Stavebnictví Zedník 14 900 Kč

Zedníci (kromě zedníků ohnivzdorného zdiva) Stavební dělníci - zedníci/tesaři. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 14900 kč, mzda max. 20000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: STAVEBNÍ DĚLNÍCI - ZEDNÍCI/TESAŘI, Náplň práce: Vyučení v oboru nebo praxe v oboru výhodou, držel řidičského průkazu skupiny B, bude platově zvýhodněn, První kontakt: e-mailem na: info@el-toro.cz, telefonicky 734853296 , ov. tel. 18.4.2018. Pracoviště: El toro, s.r.o., 756 31 Liptál. Informace: Petr Vaculík, +420 734 853 296.

Doprava a logistika - Doprava a logistika Řidič nákladního automobilu 14 900 Kč

Řidiči tahačů Řidič/ka MKD s frigo návěsy v EU. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Turnusové služby, úvazek: . Mzda min. 14900 kč, mzda max. 45000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: ŘIDIČ/KA MKD s frigo návěsy v EU, Nástup možný ihned nebo dohodou., POŽADUJEME: řidičský průkaz C+E, samostatnost, spolehlivost, ADR výhodou ale ne podmínkou. , NÁPLŇ PRÁCE: řidič C+E. Friga pro přepravy v západní a severní EU., NABÍZÍME: zázemí rodinné firmy s tradicí od roku 2000, nové vozy DAF+ MAN do 3let, 100% AETR, turnusy už od 15dnů práce/ týden volna., Nejezdíme ve dvou, neměníme palety. Fyzicky nenáročná práce., PRVNÍ KONTAKT: telefonicky 777 214 446, http://www.dopravavicha.cz/cz/kariera, ov. 15.3.. Pracoviště: Lubomír vícha, 757 01 Valašské Meziříčí 1. Informace: Lubomír Vícha, +420 777 214 446.

Administrativa - Administrativa Rozpočtáři specialisté 20 000 Kč

Rozpočtáři specialisté Rozpočtář/ka stavebních prací. Požadované vzdělání: úso s maturitou (bez vyučení). Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 20000 kč, mzda max. 25000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Požadujeme: Rozpočtář/ka stavebních prací s min. 3 letou praxí, zkušenosti ve stavebnictví a znalosti materiálů, znalost práce v programu RTS podmínkou, znalost MS Word, MS Excel, internet, dobré komunikativní schopnosti a vyjednávání s dodavateli,, aktivní řidič/ka sk.B., Náplň práce: Oceňování výkazů výměr a tvorba cenových nabídek. Poptávání subdodávek do cenových nabídek. Komunikace s dodavateli a objednateli. , Svůj životopis zašlete na randusova@heryan.cz, ov.17.4.18. Pracoviště: Heryán reconstructions s.r.o., Na Potůčkách, č.p. 537, 757 01 Valašské Meziříčí 1. Informace: Eva Randusová, +420 773 833 783.


Požár střechy rodinného domu v Novém Hrozenkově
3

Neukázněný kuřák zapálil střechu rodinného domu v Hrozenkově

Ředitel Základní školy Sychrov ve Vsetíně a ideový vůdce alternativního vzdělávání ve Vsetíně, které na škole funguje od roku 2014.
3

Michal Molek: Naši žáci budou připravení a neztratí se v žádném systému

Soutěžák Vopatřil chce opět ovládnout pohár Adamů

Soutěžák z Rackové na Zlínsku Martin Vopatřil navázal na své loňské výsledky a i na prahu nové sezony bude mít v pohárovém seriálu XTG Adam Cup 2018 ty nejvyšší ambice.

Učitel s rákoskou je přežitek. Nastupují nové metody

Zájem o alternativní vzdělávání roste. Průkopníkem na Valašsku je ZŠ Sychrov.

Hrůzné nálezy z popelnic a tři tisíce pokut v jednom dni: zhlédněte videa dne

Podívejte se na krátký sestřih toho nejzajímavějšího, co zaznamenali redaktoři Deníku v pátek 20. dubna 2018.

Jaškinův večer. Tři vyloučení a gól

Vykoupil se premiérovou trefou. A mohl se po zápase usmívat. Když hokejový odchovanec Vsetína Dmitrij Jaškin třikrát usedal na trestné lavici, tvářil se kysele. „Asi mi bylo souzené vychutnat si ta vyloučení. Ještě že jsem dal gól. Jinak by to byla ostuda,“ vykládal Jaškin po čtvrteční výhře 3:1 s Finskem v rámci turnaje Carlson Hockey Games v Pardubicích.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT