Jarmila Lukáčová pracovala celý život jako prodavačka. Teď si užívá zaslouženého důchodu. A jak se vitální a veselá babička ocitla na kopcích kolem Soláně se štětcem a malířskými potřebami nad plátny vlastních výtvarných děl?

„Jako malá jsem ráda malovala, pak nebyl dlouho čas. Teď na důchodě je to jinak. Dcera a vnučka se mě ptaly na dětské sny a výsledkem bylo, že mi koupily týdenní kurz tady na malířské škole,“ vysvětluje mi.

To bylo před šesti lety, od té doby sem na Soláň jezdí pravidelně všechny tři.

„Vzájemně povzbuzujeme jedna druhou a zkoušíme různé techniky. Popovídáme si u toho, poznáme nové lidi a hlavně si odpočineme,“ pochvaluje si nejstarší z generace malířek.

Relax podtrhuje její dcera Jarmila Frydrychová.

„Učím výtvarku na zušce v Karolince. Kromě toho, že je třeba se neustále vzdělávat, sem na kurz jezdím načerpat inspiraci a odpočinout si,“ dodává mladší z rodu výtvarnic a nejmladší z generace, studentka fakulty umění Helena, ji doplňuje.

„Jsem tu pošesté, moc se mi tu líbí, ale nejdůležitější pro mě je, že tu můžu být s mamkou a babičkou,“ usmívá se spokojeně.

Do letošního kurzu Malířské školy se přihlásilo třiadvacet milovníků umění a valašské krajiny. Cenné zkušenosti jim při práci předávali lektoři Martin Gaja a František Papež. Mnohé rady malíři s povděkem přijímali také od Venduly Frydrychové, pravidelné návštěvnice kurzů, která letos zaskakovala za jednu z lektorek.

„Je vidět pokrok. Účastníci si vezmou vaši radu k srdci a ti, kteří jezdí pravidelně, se zdokonalují,“ hodnotí spokojeně studentka Střední uměleckoprůmyslové školy v Uherském Hradišti.

Malířům se dostalo rad i od profesionálního malíře Štěpána Krhuta z Rožnova pod Radhoštěm, který maloval ve stínu na kraji lesa.

„Jen jsem se tu nachomejtl, dal jsem pár rad ohledně kompozice,“ vysvětluje skromně.

Jarmila Kudrnová a Ludmila Trčková sedí nad svým dílem a vystihují ráz sluncem zalité krajiny.

„Dnes děláme temperou, včera jsme zkoušely tužku, ještě nás čeká akvarel. A zaměřujeme se nejen na krajinu. Zkoušeli jsme i dřevěnice, zvoničku, jak kdo má chuť,“ popisují shodně.

I nejmladší generace má zastoupení. Školačky Markétu Minarčíkovou a Rozálii Annu Gajovou malování moc baví.

„Maluju všechno, čímkoli. Je mi to jedno,“ hlásí Markéta a Rozálka, která je na kurzu popáté dodává.

„Nejvíc mě baví tužka. Hlavně si užíváme prázdniny.“

K práci všem svítí sluníčko a konečně se udělalo teplo.

„Počasí k malování je ideální. V sobotu na 19. ročníku Sečení luk na Soláni nám pokosili trávu a teď tu všem účastníkům kurzu při práci pěkně voní,“ uzavírá spokojeně Alena Vašutová z pořádajícího Sdružení pro rozvoj Soláně.