„Těžko vysvětlovat, proč kreslím. Zkrátka je to ve mně," zamyslí se umělec. Dlouhou dobu měl malování jen jako koníčka, postupně se začal učit od mistrů. Ke kreslení si přibral ještě další umělecké styly. „Studoval jsem figurální a portrétní kresbu, kresbu a pastel, keramiku a dřevořezbu," vyjmenovává Janíček.

Teď už je šestašedesátiletý kreslíř v důchodu a malování se tak může věnovat naplno. „Kreslím všechno, ale specializuji se na portréty. To mě vždy lákalo. Není to jenom o samotném kreslení. Důležité je snažit se vystihnout i povahu a náladu člověka," vypráví se zaujetím rodák ze Slovenska, který se usadil na Valašsku. Kromě portrétů kreslí nejraději krajiny, zvláště květiny. „Je to relax," říká.

K učení se dostal náhodou. Pár lidí po něm chtělo, aby jim ukázal techniky malby a tím začaly postupně vznikat první kurzy. „Každý má jiný důvod. Chodí k nám spousta malířů samouků, kteří se chtějí zlepšit. Připravuji ale také často zájemce na talentové zkoušky do škol," vysvětluje. Teď navíc se svou kolegyní Sylvou Šmardovou otevřel ve Vsetíně ateliér, kde oba pravidelně pořádají kurzy.

Kreslit může každý.

Učit kreslit se podle něj dokáže naučit každý. „Všichni jsme jako malí kreslili spontánně, ale postupně jsme se na svou práci začali dívat kriticky. Utvrzovali jsme se v tom, že kreslit neumíme. Kdo ale chce, má čas a trpělivost, může se naučit kreslit," přesvědčuje malíř.

Výstav se zatím moc nedočkal. „Většinou kreslím na zakázku, nebo si obrazy hned někdo koupí. Málokdy se mi jich sejde najednou tolik, aby to bylo na výstavu. Momentálně ale jednu připravuji," těší se.

Povídání zakončuje přáním do budoucna. „Můj sen je ještě dlouho kreslit a předat své zkušenosti co nejvíce lidem" uzavírá s úsměvem Janíček.

Autor: Vendula Životská