Účast pětačtyřicetiletého saunéra z hotelu Horal ve Velkých Karlovicích na vrcholném měření sil ale nebyla to první, na co jsem se zeptal.

Pracujete v pořádně horkém prostředí. Jak se v něm cítíte?

I když mám teplo rád, bývá to docela náročné. V sauně vyhřáté na devadesát stupňů provádíme až šest ceremoniálů za den. Děláme je vestoje, s hlavou u stropu, kde je teplota nejvyšší.

V čem vlastně spočívá práce saunéra?

Snažíme se klienty učit, jak se mají správně saunovat. Vysvětlujeme jim, že před příchodem do sauny se musejí osprchovat, vzít si s sebou prostěradlo a rozprostřít ho pod sebe na lavici. Také jim radíme, jak se nejlépe posadit nebo ulehnout. Po sauně je znovu posíláme pod sprchu, po které doporučujeme pobyt v ochlazovacím bazénku. Ochlazování je v tomto případě stejně důležité jako zahřívání a pocení.

Co si mohu představit pod pojmem saunovací ceremoniál, o němž jste se zmínil?

Základem je polévání rozpálených kamenů zvláštní esencí. V sauně se tím zvýší relativní vlhkost. Vzniklou páru rozvíříme roztočeným ručníkem mezi saunující. Pak si rozprostřenou utěrkou potírají pokožku směsí obsahující například med, výtažky z bylin, kávu, třtinový cukr, kokosový olej nebo bílý jogurt.

Jak tyto rituály přijímají vaši klienti?

Hosté, kteří k nám přijdou poprvé, občas mívají obavy. Uklidňujeme je, že k tomu nemají důvod a že mohou ze sauny kdykoli odejít. Většina lidí si saunovací ceremoniály oblíbila. Je to pro ně příjemný způsob relaxace.

Tipuji, že profese saunéra – tak jako sauna – se zrodila ve Finsku.

Ne tak docela. Saunování znali už staří Římané. Finsko považujeme za novodobou velmoc, stejně jako Rakousko, Německo nebo Holandsko. Povolání saunéra je ale i tam záležitostí posledních několika let.

Jak jste se k němu dostal vy?

Úplně náhodou. Pracoval jsem jako brusič ve sklárnách v Karolince. Když sklárny zavřeli, přišli jsme i s manželkou o práci. Naštěstí jsme dostali příležitost v hotelu Horal ve Velkých Karlovicích. Nastoupil jsem jako noční recepční. Po roce a půl zahájilo provoz hotelové wellness centrum. Působil jsem tam jako plavčík. Po otevření Saunového světa mi majitelé nabídli práci saunéra. Představa, jak někde v páře točím ručníkem a mávám na lidi, mi zprvu připadala směšná. O něčem takovém jsem slyšel poprvé. Brzy jsem ale nové práci přišel na chuť.

Saunérem jste se jistě nestal přes noc.

Náš vedoucí mě i s kolegou přivedl na školení do centra Aquapalace v Čestlicích u Prahy, kde saunovací ceremoniály úspěšně provádějí. Vůbec jsem netušil, do čeho jdeme. Předvedené ukázky se mi zalíbily. Uvědomil jsem si, že rituály mohou zaujmout také hosty našeho wellness centra.

Nedávno jste se zúčastnil mistrovství světa v saunovacích rituálech v rakouském Grazu. Co jste tam předvedl?

Česká asociace wellness vyslala do Rakouska tři závodníky. Všichni jsme v tomto oboru nováčci bez větších zkušeností. V soutěži jsem předvedl rituál ve valašském stylu. Jako esenci na polévání kamenů jsem použil slivovici, k potírání pokožky jsem hostům nabídl rozdrcené jalovčinky smíchané s medem.

S jakým ohlasem se váš rituál setkal?

Navštívil jsem rituály zahraničních soupeřů a tam jsem pochopil, že soutěž je o něčem jiném, než jsme si mysleli. Připomínalo to spíše show než saunování. Zatímco my jsme se snažili, aby hosté zůstali v klidu a relaxovali, naši kolegové vystupovali v kostýmech z filmů Avatar a Batman nebo v italské vojenské uniformě.

Na světovém šampionátu jste skončil třináctý. Jste se svým umístěním spokojený?

Vyloženě spokojený nejsem, ale ostudu jsme také neudělali. Vždyť k postupu do finálové desítky mi chyběl decilitr vody.

Decilitr vody?

Pořadatelé zvolili zvláštní způsob hodnocení. Hosté, kterým jsme rituál předváděli, po odchodu ze sauny hodnotili naše výkony tím, že nabírali vodu do dvoudecilitrových kelímků. Množství nabrané vody odpovídalo míře jejich spokojenosti.

V práci se Jiří Malina zapotí pokaždé. Stejně jako jeho klienti.

Jak valašský rituál vznikl?

Byl to můj nápad. Zkoušeli jsme spoustu ingredienci, kterými bychom saunu provoněli, od čajových výluhů po aromatické látky. Až mě napadlo přidat do dvoulitrového vědra s vodou štamprli slivovice. Když touto esencí polijete sálající kameny, ucítíte opojnou vůni švestek. Je jiná, než jakou známe třeba z palíren.

Předpokládám, že vrcholná světová soutěž byla pro vás zajímavou inspirací.

Každý saunér má svůj styl. Podle něj si klient saunéra často také vybírá, a to je dobře. Nemyslím si proto, že bychom chtěli ve všem napodobit zahraniční kolegy. Budeme se držet našeho stylu. Na šampionátu mě ale zaujala technika mávání ručníkem. Někteří závodníci s ním předváděli obdivuhodné kousky. Soutěž se ale odehrávala v prostorné sauně pro třicet lidí. Ty naše jsou výrazně menší.

Uvažujete nad dalším rituálem kromě valašského?

Připravujeme pár novinek, některé chceme hostům nabídnout už v prosinci. Nerad bych všechno prozradil předem. Jen naznačím, že chystáme třeba peeling s pohankou nebo ovesnými vločkami smíchanými s medem, případně s masážním olejem. Uvažujeme také o emulzích obsahujících šťávu z aloe vera.

Proč právě pohanka a ovesné vločky?

Protože přispívají k detoxikaci pokožky. Na toto téma se mezi lidmi vedou polemiky. Někdo tvrdí, že člověk by měl v sauně jenom vylučovat z těla škodlivé látky tím, že se potí. Naproti tomu Tibeťané zastávají názor, že by se měl také léčit. Potírají se, aby skrze pokožku přijímali látky s blahodárnými účinky.

Denně provedete až šest saunovacích rituálů. Není to při takovém množství trochu nuda?

To v žádném případě. Práce saunéra je zajímavá tím, že jste v kontaktu s lidmi. Každý je jiný a vy čekáte na jejich reakce. Když se jim rituál líbí, většinou na konci zatleskají. Anebo vám sdělí své výhrady a zkušenosti odjinud, ze kterých se můžete poučit. Obojí vás posouvá o kousek dále.

Jaký mají lidé na Valašsku o saunování zájem? A kdo jsou vaši klienti?

Jezdí k nám klienti z celé republiky i ze Slovenska. Saunování ale není u nás tak rozšířené jako v Německu nebo Rakousku. Lidé mají ze sauny zbytečný respekt. Často se stydí obnažit před cizím člověkem. Někteří sem chodí v plavkách, i když je to absolutní nesmysl. Člověk je pak náchylnější k přehřátí a kožním onemocněním. Když jsme ale před rokem a půl začínali, bylo to o poznání horší. Teď už se k nám mnoho klientů vrací. Zásady správného saunování dodržují sami od sebe.

Může si saunování s rituálem dovolit člověk s průměrným příjmem?

Určitě ano. Záleží jen na jeho rozhodnutí, jestli si na odpočinek v sauně udělá čas a investuje do něj několik stovek korun, anebo dá přednost něčemu jinému.

Co vy a sauna? Dopřáváte si ji?

Do sauny chodím léta. Užívám si ji v práci i mimo ni. Jenom s tím rozdílem, že v soukromí se nemusím soustředit na svůj saunový ceremoniál.

Pozorujete účinky saunování také sám na sobě?

Od chvíle, kdy jsem začal pracovat jako saunér, nevím, co je rýma. Kapesník vůbec nepotřebuji.

Podařilo se vám pro saunu nadchnout i vaše blízké?

Spíše kamarády a známé. Manželce sauna příliš nesvědčí.

Blahodárné účinky saunování na lidské zdraví i psychiku jsou obecně známé. Co byste poradil zájemcům, kteří s ním chtějí začít?

Největší chyba je, když se začátečníci snaží za každou cenu vydržet v sauně celých patnáct minut. Často se jim při tom udělá nevolno. Sauna má být příjemná a člověk si v ní má odpočinout. Proto doporučuji sednout si na spodní, méně vyhřáté příčky a vyzkoušet, co to s tělem udělá. Jakmile pobyt v sauně začne být nepříjemný, je třeba odejít do sprchy a ochlazovacího bazénku. Časem si tělo zvykne a i delší pobyt v sauně pro ně bude opravdovou relaxací.

Jakou proceduru byste lidem doporučil pro blížící se zimu?

V proceduře to podle mého názoru není. Někomu vyhovuje klasická finská, jinému zase parní sauna. Saunování ale představuje prevenci proti nemocem. Kdo se jím chce bránit proti nástrahám zimy, má nejvyšší čas začít.

Z toho, jaký důraz kladete při rituálech na používání typických valašských ingrediencí, usuzuji, že tento kraj je vaše srdeční záležitost.

To je pravda. Považuji se za valašského patriota, i když své rituály nechci upírat jenom tímto směrem. Valašsko, zvláště okolí Velkých Karlovic a Karolinky, mám velmi rád. Prožil jsem tady celý život.

Najdete si při své profesi čas i na záliby?

Rád jezdím na horském kole, u nás v Karolince hraji stolní tenis za seniory. Občas se vracím i ke své původní profesi. Doma mám malou dílnu, ve které brousím sklo. Dělám to spíše pro zábavu.

Autor: Josef Beneš