(22. 6. 1893 – 27. 2. 1954)
Se svým budoucím chotěm Tomášem Baťou se seznámila na krajanském plese, kde se jí mladý nekonvenční podnikatel okamžitě zalíbil. Jejich svatba se uskutečnila ve Vídni roku 1912, o dva roky později se jim ve Zlíně narodil jediný syn Tomáš. Marie byla svému manželovi, až do jeho tragické smrti oporou v soukromém životě i v podnikání.
Vsetínský zámek koupila Marie Baťová od Thonetů v roce 1938. Společně se zámkem získala také velkostatek Vsetín (konkrétně revíry Jasenice a Bystřička a skladiště dřeva ve Vsetíně), tyto majetky následně využívala firma Baťa jako blízký zdroj dřeva pro své podnikání. Po příchodu do Vsetína začala paní Baťová s modernizací zámku, aby lépe vyhovoval nárokům na moderní bydlení. Proto došlo k rekonstrukci rozvodů elektřiny, topení i vody.
Dále objednala nové zařízení šestnácti zámeckých pokojů u firmy Gerstl v Praze. Tyto reprezentační pokoje byly v patře, v přízemí objektu se nacházely kanceláře správy statku a byty podnájemníků, dále bychom zde našli hernu s barem, prádelnu, koupelnu a hospodářské prostory. Zámecká paní byla pořádku milovná, ale zároveň měla laskavou povahu a neváhala v případě potřeby pomoci svým podřízeným, i proto na ni její vsetínští zaměstnanci vždy rádi vzpomínali.
V období protektorátu mohla paní Baťová odjet za synem do Kanady, ale zůstala ve vlasti, aby pomohla zabránit Němcům v převzetí firmy Baťa. V tomto obtížném období podporovala řadu obětí nacistických perzekucí a jejich rodin. Po konci války se ale vděku nedočkala a musela Československo opustit kvůli nátlaku komunistů. Jakmile komunisté převzali moc, byl její majetek včetně zámku převzat do národní správy. Paní Baťová v zahraničí pomáhala svému synovi v podnikání a to až do své smrti zapříčiněné leukémii. Nespravedlivě zestátněný majetek po roce 1989 získal na základě restitučních nároků Tomáš Baťa mladší. Syn paní Baťové v roce 1993 daroval objekt vsetínského zámku muzeu.
Autor: Pavel Mašláň, Muzeum regionu Valašsko
