„Hledali jsme kamenné sklepení. Rozhodli jsme se pro zámek Žerotínů, kde působil Klub pracujících,“ vzpomíná zakladatel M-klubu Jiří Zajíc.

Na ministerstvu kultury si vyběhali tři sta tisíc korun na stavební úpravy a pustili se do práce. O brigádníky neměli nouzi. „Pracovali zadarmo. Za odměnu jsme pro ně připravovali kulturní pořady a koncerty,“ říká pamětník.

Klubové zařízení mladých slavnostně otevřeli 2. března 1971. Zajíc, stejně jako mnoho jeho kamarádů, při tom chyběl. Nikdo je nepozval, byli nežádoucí. Začala normalizace, a oni odmítli vstoupit do nového svazu mládeže. Do čela klubu byl jmenován svazácký vedoucí.

„Odstavili nás. Byla to poslední kapka do číše zklamání, která nás odradila od další činnosti. Do klubu jsem pak chodil jen zřídka,“ vypráví Zajíc.

Doba uvolnění byla pryč. Přesto se valašskomeziříčský M-klub stal uznávaným pojmem. Jeho program vynikal množstvím, kvalitou i žánrovou pestrostí pořadů. Právě tady poprvé zazářila hvězda zdejšího rodáka Vlasty Redla, kapel Ciment, Mňága a Žďorp a Docuku, později také zpěvačky Lucie Redlové.

Milan Orálek byl členem programové skupiny, která pořádala večery trampské poezie a kabarety s názvem Jak se chovat na Divokém západě. „Hrávala při nich místní kapela Javorové listy, později skončila druhá na celostátní Portě. Koncertovali tady Waldemar Matuška, Petr Ulrych, Bob Frídl, Laco Déczi i Dežo Ursiny,“ vybavuje si Orálek.

Po svém otevření M-klub lákal na vyhlášené diskotéky. „Pouštěl jsem to nejlepší, co jsem měl. Beatles, Rolling Stones, později nahrávky skupiny ABBA. Desky i časopisy Bravo s aktuálními žebříčky hitů mi vozili kamioňáci z ciziny,“ prozrazuje bývalý diskžokej Lubomír Furmánek.

Na jeho večery se lidé nechodili jen bavit. „Kontrolovali nás estébáci. Mladí kluci v džínách, kteří dojížděli z Ostravy. Nechávali mě hrát, co jsem chtěl. Zřejmě se jim to líbilo. Říkali, že sem jezdí rádi,“ dodává Furmánek.

Zámecký sklep proslul také výtečnou kuchyní. Přitom kuchyňka je tam jako dlaň. „Doma jsem uvařila hrnec zelňačky s klobásou, usmažila hromadu bramboráků a přinesla je do klubu. Účastníkům Moravského festivalu poezie a tradičních posezení u cimbálu náramně chutnalo,“ směje se Jana Pončíková, která zde obsluhovala téměř dvacet let.

„M-klub je opravdový fenomén. Významně ovlivnil kulturní život ve městě i na Valašsku,“ tvrdí jeho bývalý dlouholetý vedoucí Karel Prokeš.

V Kulturním zařízení, jež klub provozuje, by se ale podle něj měli zamyslet. „Od loňska nemá M-klub vlastní kancelář. Předtím bývaly jeho dveře otevřené, lidé sem mohli kdykoli přijít. Teď dramaturgové sedí o dvě patra výše. Je to neosobní,“ míní Prokeš.

Oslava čtyřicátin M-klubu se uskuteční v sobotu 28. května. Popřát mu přijdou kapely i hudebníci, pro které jsou klub i Valašské Meziříčí srdeční záležitostí.