Jaké to je být etnografkou a zároveň členem folklorního souboru?

Je to náročné. Občas se dostanu do složité situace, protože se soubory nevěnují autentické formě folkloru, která je pro mě jako pro etnografa atraktivnější, ale jedná se hlavně o scéniku. V době, kdy soubory vznikaly, si to všichni představovali moc romanticky. Upravili si tance i kroj, aby to bylo atraktivnější, ale už nepřemýšleli nad tím, jak to ve skutečnosti bylo. Vznikly tak v našem projevu různé nesrovnalosti, hlavně v oděvu, kdy například dívky na pastvě nenosily kasaňky (skládané sukně – pozn. redakce), protože patří ke svátečnímu kroji. Musím teď hledat kompromisy, aby to člověka, který tomu rozumí, nebilo do očí, ale zároveň aby se nevytratilo to, o co se snažili zakladatelé, kteří Jasénce dali nějaký výraz a vzhled.

Co vás zajímá nejvíce?

Mám blíž k duchovní než ke hmotné kultuře, takže paradoxně nic z toho, čemu se věnuji v muzeu, nebo co dělám pro Jasénku. V souboru jsem nucena věnovat se lidovému oděvu, tanci a hudbě, a to pro mě není až tak badatelsky atraktivní, jako například výroční obyčejový cyklus. Ten mě fascinuje asi nejvíc. Tradice v sobě uchovávají archaické prvky, které převládají i v současnosti, ale zároveň se vyvíjí a přijímají prvky nové. Navíc to, jak přirozeně jsou předávány z generace na generaci je fascinující a věřím, že tomu bude tak i do budoucna.

Co si myslíte o festivalu Vsetínsky krpec?

Já mám Krpec moc ráda, vnímám ho jako pozitivní pro kulturu města a je to jediný festival, který navštěvuji pravidelně. Vždy je tady dobrá atmosféra a máme možnost poznat lidi ze zajímavých koutů světa. Je zajímavé, že tady máme své zázemí a zároveň poznáme i jinou kulturu. Na Krpci jsme hostiteli a musíme s ostatními soubory více komunikovat a je to něco jiného, než když jedeme na festival my, kde patříme mezi jedny z mnoha.

Bude na krpci nějaký program, který byste chtěla zdůraznit?

Jako etnografka se velmi těším na program Ze stébla kroj vykvete, o vzniku a různých druzích lidového oděvu. Samozřejmě se těším na soutěž v odzemku, na zahraniční soubory a na všechny programy, ve kterých si sama zatančím.

Co říkáte na soutěže, které na Krpci budou?

Já určitě podporuji soutěž v odzemku. Na soutěžící je vždy skvělá podívaná a panuje tam dobrá atmosféra. S druhou taneční soutěží jsem trochu skeptická, protože páry nemají přesně definované, jaký tanec mají tančit. Podle mě nelze zcela objektivně posoudit, který z nich je nejlepší, protože nejde srovnat tanec zvŕtaný, točenou a lužnou. Spadají sice všechny pod Valašsko, ale každý se tančil v jiné oblasti a lidé se jinak projevovali. Porota může hodnotit krokovou preciznost, oděv, výraz, ale obávám se, že by se finální rozhodnutí mohlo někoho dotknout.

Zastavme se u odzemku, je původem z Valašska?

Původ odzemku podle mě nejde přesně definovat. Víme, že vzniknul v souvislosti s oblastí karpatského oblouku, ale nikdy se nedovíme, jestli se rozšířil například ze Slovenska do okolních států nebo to bylo jinak. Ale odzemek spojoval karpatský oblouk a salašnická forma hospodaření.

Jak to vypadá s odzemkem v současné době?

Zájem o odzemek neustále stoupá a myslím, že teď zažívá svůj vrchol. Před několika lety vznikla také Škola mladých odzemkářů, která se koná každý rok. Do školy i na soutěže se každým rokem hlásí více chlapců. Tanečníci začali brát odzemek vážněji, a tak roste i jeho kvalita. Chlapci se začínají více zajímat o vhodný kroj a sami si hledají písničky na vystoupení.

Je více forem odzemku?

Myslím, že ne. Na Slovensku a v Polsku říkají odzemku Hajduch, ale neliší se od sebe. Jedná se o figurální tanec, takže si ho tanečník sestaví podle sebe. To však nejsou různé druhy odzemku. Jediné dělení, které máme je na klasický odzemek a na obuškový, kdy muž tančí s valaškou nebo šavlí.

Co je pro odzemek typické?

Myslím, že je nejdůležitější, aby tanečník ovládnul své tělo. Celý projev je spojený s velkou dávkou soustředění. Náročná je pomalá i rychlá část, kde se ukáže fyzická zdatnost tanečníka a jeho pružnost, jak vysoko dokáže vyskočit a na závěr je fryška, kde se ukáže i jeho výdrž.

ANNA VACULÍKOVÁ