Přesně takové zvuky se po celý páteční podvečer rozléhaly ze Soláně ve Velkých Karlovicích. Konala se tam tradiční soutěž v sečení kosou O nejlepšího sekáče Soláně.

Na louce u Korytářů se letos sešlo šestačtyřicet mužů, žen i dětí, kteří změřili své síly na zarostlé louce. Podle jedné z pořadatelek Aleny Vašutové ze Sdružení pro rozvoj Soláně je to rekordní počet. „Tolik účastníků jsme tu ještě neměli," potvrdila.

Ještě před tím, než se všichni stihli chopit svých kos, dostali od moderátora Jaroslava Halašty důležité rady. „Seče sa důle z kopca. Hlavně ale nelezte do teho protějšího kopca, to už je Slovensko a z teho by byl mezinárodní průser." Po tomto upozornění zazněly slavnostní salvy Portášů a závod mohl začít.

Porotci v průběhu soutěže obcházeli jednotlivé soutěžící a hodnotili například rychlost nebo preciznost sečení. Nejen oni ale měli k jednotlivým závodníkům své připomínky. „Čtyřka má moc vysoký pokos, ale osmička se pěkně rozmáchává," zhodnotila jedna z přihlížejících žen.

Kromě čerstvě posečené trávy se vzduchem nesla také vůně klobásek z udírny. Více než jídlem se ale soutěžící posilovali domácí slivovicí. „Říkáme tomu povolený doping. Nosím ji bratrovi, když si u sečení dělá přestávku na broušení kosy," řekla s úsměvem Alžběta Hajdová.

Porotci nakonec za nejlepšího sekáče zvolili Milana Minarčíka. Kategorii žen ovládla, stejně jako v předchozích dvou letech, Alice Uhlářová.

Ostatní soutěžící ale neodcházeli s prázdnou. Pořadatelé totiž mysleli na všechny, 
a proto vytvořili tolik soutěžních kategorií, kolik bylo sekáčů.

Diplom tak obdrželi účastníci například za ladný krok, rychlý švih, nejhezčí kroj nebo krásný úsměv. Nezapomnělo se ani na nejmužnějšího sekáče.

Příjemnou atmosféru dokreslovala Cimbálová muzika Soláň, Kunovský mužský sbor a ženský pěvecký sbor Karlovjanky.

Autor: Michaela Štolfová