Jakmile se to Vilém Pavlica z Valašského Meziříčí dověděl, neváhal. „Sbalil jsem nářadí a za několik hodin už jsem zamířil do Hradce Králové. Naložili jsme tam potápěčskou techniku a se dvěma kamarády vyrazili do Španělska. Cesta trvala osmačtyřicet hodin, pobyt se z předpokládaných dvou týdnů protáhl na měsíc. Přesto jsme nestačili udělat všechno, co bylo potřeba," připustil po návratu domů dvaapadesátiletý stolař, jenž se s desítkami nadšenců na stavbě plachetnice podílel.

Na její stavbě i opravě se podílí stolař z Valašského Meziříčí Vilém Pavlica.

Na stavbě i opravě staré repliky pirátské lodi La Grace se podílí stolař z Valašského Meziříčí Vilém Pavlica.

Jak to s lodí nyní vypadá?

Nechali jsme ji odtáhnout k opravě do přístavu Soto Grande. Jinou možnost nám pojišťovna nedala. Trvala na nejbližším přístavu, tam ale měli rozbitý jeřáb. Soto Grande bylo další na řadě. Nám se více zamlouval levnější přístav Algeciras poblíž Gibraltaru. Ten ale leží o dalších třicet kilometrů dále.

Co se osudné noci vlastně stalo?

Loď kotvila nedaleko přístavu, posádka odpočívala. V noci se zhoršilo počasí a v silném větru povolila kotva. Kapitán s posádkou nastartovali motor, aby se z pasti návětrného břehu dostali, ale v rozhodující chvíli selhal motor. Než se ho opět podařilo spustit, loď byla na mělčině. Vítr ji tam hnal stále více, nakonec nebyla schopná vyjet na moře vlastními silami. Takovou situaci jsem zažil několikrát. Dostat se z ní bývá otázka vteřin. Během nich je třeba spustit motor, vytáhnout kotvu a najít výhodnější místo. V tomto případě šlo nejspíše o nešťastnou souhru několika okolností.

Můžete popsat, jak náraz na mělčinu loď poškodil?

Největší smůla je, že se kýl částečně odtrhl od trupu. Při stavbě lodě ho lze snadno přišroubovat. Teď byl ale obložený technickými zařízeními. Kýl bude nutné vyrobit znovu. Náraz také způsobil velké trhliny, kterými do lodi vnikla voda. Vše se odehrálo tak rychle, že nezbývalo než palubu opustit. Na záchranu vnitřního vybavení nebyl čas.

V televizní reportáži ze Španělska se vám rozrušením chvěl hlas. Taková událost vás musela zdrtit.

Byla to přesná ukázka toho, jak televize pracuje. Patnáct minut jsem na kameru vyprávěl, jak jsme loď stavěli a co jsme na ní zažili. Autora reportáže ale nejvíce zaujala poslední odpověď týkající se ztroskotání La Grace. Tu zařadil, zbytek vystříhal. I když přiznávám, že zveřejněné záběry nejlépe vystihly mé momentální rozpoložení.

Kdybyste loď do patnácti dnů neodtáhli do přístavu, španělské úřady prý by ji nejspíše nechaly zničit. Je to pravda?

Je to stejné jako s odstaveným autem. Když se z něj stane vrak a vy ho necháte stát na místě, najdete za sklem lístek, že pokud ho do třiceti dnů neodstraníte, nechají ho odtáhnout na vaše náklady. Zrovna takové zákony platí ve Španělsku. Tamní úřady nás jen upozornily, že taková situace může nastat. My jsme ale naši loď nechali odtáhnout sami.

Naštěstí se našli lidé, ochotní pomoci prací i penězi.

V návalu starostí a práce jsme netušili, že klub přátel La Grace rozjel kampaň na její záchranu. Měla velký ohlas, za první den vybrali sto devadesát tisíc korun. Teď už je na účtu skoro jeden a půl milionu. Peníze mohou lidé posílat i nadále. Kromě finančních darů poskytují zálohy na budoucí plavby s La Grace. Prostě naší lodi věří.

Oprava ale bude mnohem dražší. Co s tím?

Zatím to vypadá, že peníze od pojišťovny pokryjí náklady na opravu trupu, motoru, generátoru a elektroinstalace. Na nový interiér a všechno ostatní, co voda zničila, musíme sehnat peníze jinak.

Takže další příležitost pro šikovné ruce, včetně vašich.

Tři tisíce kilometrů, to je trochu z ruky. Ve své stolařské dílně ale vyrobím věci potřebné k opravě. Ve Španělsku nás možná zastoupí naši krajané, kterých tam žije překvapivě mnoho. O osud lodě se živě zajímají. Mnozí nám s ní také pomáhají.

Kdy se La Grace vrátí na moře?

Opravu musíme stihnout do dubna příštího roku. Kvůli dříve zaplaceným plavbám a festivalu pirátů ve francouzském Sanary-sur-Mar poblíž Toulonu, kde má být hlavní atrakcí. Za případnou neúčast by následovala pokuta, a to si nemůžeme dovolit.

Autor: Josef Beneš