„Nebyli jsme už schopni personálně utáhnout provoz. Kupily se nám povinnosti v azylovém domě,“ vysvětlila Pavla Rúčková, vedoucí Azylového domu pro ženy a matky s dětmi, který linku důvěry patnáct let provozoval.

„Kdybychom chtěli obnovit provoz, spočítali jsme, že bychom potřebovali ročně milion korun, a ten nemáme,“ upozornila Rúčková.

Ročně pracovníkům na telefonu zavolalo patnáct set lidí. Problémy měli různé. „Nejčastěli volala střední generace, která se potýkala s partnerskými neshodami a senioři s existenčními problémy,“ popsala vedoucí azylového domu.

A volali samozřejmě lidé, kteří chtěli ukončit život. „Stávalo se, že nám volali sebevrazi, kteří už spolkali prášky nebo si pustili plyn, ale nám se podařilo jejich úmysl zvrátit. Zavolali jsme záchranku a život jim zachránili,“ přiblížil ředitel azylového domu Michal Trčálek.

Provoz linky důvěry nahradila internetová schránka důvěry. „Lidé, kteří mají problém, někdy posílají i několikastránkové dopisy. My jim na ně odpovídáme nejpozději do týdne,“ řekl Trčálek.

Jenomže to podle odborníků nestačí. Obyvatelé Vsetínska tak nyní volají na linky důvěry v okolí, ale také do Ostravy nebo Prahy.

„Lidem, kteří k nám volají ze Vsetínska nedokážeme pomoci tak, jako pracovníci tamní linky důvěry. Můžeme osušit slzy a zaplašit stesk, ale následnou péči už nenabídneme kvůli neznalosti regionu,“ upozornil Pavel Bráblík z SOS linky důvěry ve Zlíně.

Stejně situaci vnímá Alena Ráková z kroměřížské linky důvěry.

„Je pravda, že třeba v Ostravě nebo v Praze nedokáží klientům doporučit následnou péči, pokud je nutná, a to vnímám jako problém,“ řekla Ráková.

Černě ale nevidí situaci vsetínská psychiatrička Eva De La Hozová. „Kdosi bude chtít najít kontakt na psychologa, určitě si vybere z nabídky na internetu,“ poukázala De La Hozová.

Jenomže lidé si často nedokáží najít kvalifikovanou pomoc sami. „Na lince by mi doporučili odborníka, který se zabývá problémy, které mě trápí. Sama si takového najít nedokážu,“ řekla Libuše Ligačová.

Dlouho brouzdala po internetu, poté se objednala u psychoterapeuta, ale termín dostala až za tři měsíce. „Pomoc jsem ale potřebovala hned, myslím, že na lince by mi poradili lépe, než když jsem v tom zůstala sama,“ povzdychla si Ligačová.