Pietní akt začal fanfárou a následovaly proslovy. Historii tragických událostí přiblížil jednatel Českého svazu ochránců přírody Milan Orálek.

2. května v deset hodin dopoledne přišla ke stavením na Vařákových pasekách čtveřice Němců. „Dva odešli k nedaleké pozorovatelně a dva začaly u jedné chalupy stavět anténu. Odložili si přitom pušky do světnice," vyprávěl Milan Orálek.

V té době k osadě přišli partyzáni. Odchytli si místní děti a poslali je zjistit, co tam Němci dělají. „Ještě ani nedošly k domům a partyzáni začali střílet. Jeden voják utekl, ale druhého zabili. Na místě zemřel i jeden z odbojářů Josef Mikulín z Francové Lhoty," pokračoval Orálek.

Ještě před odchodem prý pasekáře varovali, aby utekli. „Mrtvého německého vojáka tedy zakopali v blízkém lesíku a začali se balit na cestu do hor. Tenkrát však pršelo a byla zima, tak se po pěti hodinách celý promrzlý vrátili ke svým domovům," řekl Milan Orálek.

Na čtrnáct lidí, kteří se vrátili však čekali Němci. „Podle dostupných informací byla mezi Němci i slovenská jednotka SS Josef. Ti pak zapálili osm usedlostí a lidi hnali pěšky do Valašské Polanky," citoval z kroniky Vařákovy rodiny Orálek.

Čtyři z nich pak vojáci odvedli do Hošťálkové, kde byli mučeni a nakonec si sami museli vykopat hrob. „Zbylých pasekářů se u gestapa přimluvila Aurelie Ludwigová. Hospodyně na faře německého původu," dodal Orálek.

Krátce pak přiblížil i výsadkáře skupiny Silver A Josefa Valčíka, který chodil v Lačnově do školy. Starostka Marie Vlčková vyzvala přítomné k minutě ticha, po které začali lidé nosit k pomníku květiny.

Poté přednesly děti ze základní školy v Lačnově básně. Na závěr muzikanti zahráli státní hymnu.

Pro zájemce byla po akci připravená přehlídka vojenské výstroje a zbraní. O podrobný výklad se postarali členové Klubu vojenské historie 234. pěšího praporu z Valašského Meziříčí.