Koledníci v bílých pláštích a s papírovými korunami na hlavě jdou dům od domu. Zazvoní, a jakmile jim někdo otevře, pozdraví a přednesou známý nápěv „My tři králové…“ Lidé jim za koledu darují peníze do zapečetěné pokladničky, často přidávají i sladkosti nebo cukroví. Na rozloučenou jim Pavla napíše křídou nade dveře zkratku požehnání s novým letopočtem.

Naďa Homolová už tříkrálovou návštěvu vyhlížela.

„Čekám ji každý rok. Je to moc pěkná tradice a doufám, že se udrží. Podporuji i jiné dobročinné akce, ale tahle je mému srdci nejbližší,“ přiznává. S úsměvem a dítětem v náručí koledníky přivítala také Miroslava Heckelová. „Přispíváme každý rok, protože to pomáhá druhým. Třeba jednou budu potřebovat pomoc i já. Pro mě je důležité, že vybrané peníze plynou tam, kde je potřeba,“ tvrdí žena.

U branky Ivany Maxové koledníci poprvé zazvonili nedlouho poté, co se do Juřinky přistěhovala. I po dvaceti letech jsou zde vítanými hosty. „Letos mě trochu zaskočili. Termín sbírky jsem vedla v patrnosti, ale uběhlo to tak rychle, že nejsem úplně připravená,“ omlouvá se Maxová.

U některých domů zůstalo vyzvánění bez odezvy. Do jejich poštovních schránek Pavla Rethyová vhodila alespoň kalendářík a balený cukr s logem sbírky. „Možná majitelé odjeli pryč nebo na nás zapomněli,“ přemítá dívka. Dvanáctiletý Vítek Číž si ale ze zamčených dveří nic nedělá. „Chodit na koledu zahřeje u srdce. Hlavně, že nám přeje počasí,“ říká benjamínek skupiny.

Ve Valašském Meziříčí a jeho místních částech vyšlo do ulic 99 tříkrálových skupin, o deset více než před rokem.

„Nejspíše to bude rozrůstajícími se rodinami. S přibývajícími dětmi máme i větší množství koledníků,“ domnívá se ředitel místní Charity Jiří Gavenda. Výtěžek budou sčítat patrně do čtvrtka. „Chceme z něj pořídit čtyři auta pro terénní služby. Velkou část vybraných peněz každoročně věnujeme na přímou pomoc potřebným lidem a na podporu našeho Centra sociálně materiální pomoci,“ dodává ředitel.