Muž, který i přes svůj pokročilý věk řídí firmu s nebývalou energií, patří na Horním Vsacku k legendám. „Uč se pekařem, nebudeš mít nikdy hlad,“ říkával ještě před válkou mladému Jaroslavovi otec. Maminka by ze syna měla zase ráda krejčího, on se však chtěl stát elektromechanikem.

„Nakonec jsem souhlasil s tatínkem, a tak jsem se dal na pekařinu, i když mě zpočátku moc netáhla,“ vzpomíná dnes pětaosmdesátiletý, ale stále energický Jaroslav Kulčák.

Se společníkem, který však nebyl příliš spolehlivý, začínal ve staré pekárně už v roce 1938. „Ztrácela se mouka, peníze, pečivo, prostě kradl. Tak to dál nešlo a museli jsme se rozejít. On odešel do pohraničí a já jsem zařídil novou pekárnu a začal podnikat sám,“ vypráví pekař, který si za druhé světové války udělal mistrovský kurz a brzy se v Novém Hrozenkově stal pojmem.

Po změně režimu v roce 1948 a znárodnění v pekárně pracoval dále jako zaměstnanec družstva. Ihned po sametové revoluci začal usilovat o navrácení objektu a o rok později už opět pracoval na svém.

Jaroslav Kulčák zásadně odmítá používat jakékoliv chemické přípravky, které mají zvýšit trvanlivost pečiva nebo vylepšit jeho vzhled. „Už za války nás nutili, abychom přidávali kypřicí prášky a stabilizátory. U nás ale vyrábíme stále podle původní technologie a sami si připravujeme přírodní kvásek. Na každém bochníku je navíc razítko, aby zákazník věděl, kdy byl chléb upečen,“ popisuje Jaroslav Kulčák.

Právě tradiční postup prý chlebu zaručuje tu pravou chuť a vůni, díky níž je mezi lidmi tak oblíben. Ještě čerstvé bochníky hned po upečení Kulčák sám zákazníkům i rozváží. „Můžeme si dovolit nižší ceny a máme jistotu, že se chleba prodá vždy čerstvý,“ vysvětluje živnostník, který se podle svých slov řídí Masarykovým heslem Nebát se a nekrást.