Zlínská krajská „záchranka“ se za několik uplynulých let rozrostla o nové výjezdové stanice, zmodernizovala vozový park, vybavení, zavedla technologické novinky. Jen lidé, kteří zde pracují jsou stále stejní. Obětaví, připraveni pomoci, profesionálové a přesto srdcaři, které ani složitá pandemická situace nezdolala.

„Naše hlavní priorita je: poskytovat co nejrychlejší a nejúčinnější pomoc našim pacientům, maximálně pomáhat k jejich záchraně či uzdravení. To je náš každodenní cíl, smysl naší činnosti a existence,“ uvedl Josef Valenta, ředitel Zdravotnické záchranné služby Zlínského kraje v rozhovoru pro Zlínský deník.

Stojíte v čele Zdravotnické záchranné služby Zlínského kraje již devět let, co se podle Vás za tu dobu nejzásadněji změnilo?

Je vždy složité hodnotit své vlastní působení, to by měli dělat jiní. Ale dostal jsem otázku a odpovím, vypomůžu si fakty a čísly. Před devíti roky jsme měli 13 výjezdových základen, nyní jich je 16. Tento počet a rozmístění výjezdových základen nám umožňuje přijet za pacientem v kterékoliv části Zlínského kraje v zákonem stanovené lhůtě, tedy nejdéle do 20 minut. Zlínský kraj je tudíž optimálně vykrytý výjezdovými základnami. Postavili jsme moderní operační středisko, které je srdcem celé „záchranky“ a nové školící a vzdělávací středisko, kde ročně proškolíme 3 600 záchranářů, policistů, hasičů a dalších profesí. Během tohoto období se nám podařilo pořídit více než 40 sanitek, dále nová speciální vozidla včetně mobilního operačního střediska, a desítky přístrojů a dalšího vybavení. Když všechny investice sečtu, tak se nám za posledních devět let podařilo do modernizace naší organizace vložit více jak 300 milionů korun, což nás staví na čelní místa mezi „záchrankami“ v celé zemi. Tady je na místě poděkovat všem mým kolegům a také našemu zřizovateli, Zlínskému kraji. Společně se nám daří posouvat „záchranku“ viditelně kupředu.

Zmínil jste nové výjezdové základny, můžete být konkrétnější?

Jde o výjezdové základny v Morkovicích-Slížanech, Buchlovicích a Suché Lozi. V souvislosti s výjezdovými základnami bych rád ještě sdělil, že z původních třinácti jsme více jak polovinu vystavěli nově, nebo jsme je zásadním způsobem zrekonstruovali a dostavěli. Aktuálně máme v plánu vybudovat novou výjezdovou základnu v Otrokovicích a rozšířit výjezdovou základnu v Uherském Hradišti.

Jak jste na tom například s rozpočtem pro letošní rok v porovnání s uplynulými dvěma lety?

Rostou nám příjmy i výdaje. Rozpočet pro tento rok výrazně překročí půl miliardy korun. V posledních letech se zvyšují platby od zdravotních pojišťoven i provozní příspěvek od našeho zřizovatele, což nám umožňuje investovat, ale také zvyšovat platy našim zaměstnanců. Tarifní platy zdravotníků byly v letošním roce zvýšeny o deset procent a navýšen byl i směnný příplatek. V tomto trendu chceme pokračovat i nadále. Je to správná cesta, protože vysoké nasazení a výborné výsledky je potřeba oceňovat.

Kolik přijmete denně telefonátů na operačním středisku ZZS ZK?

Denně zavolá na tísňovou linku 155 v průměru 350 lidí, za celý rok přijmeme více než 127 tisíc hovorů. Jsou to obrovská čísla, která navíc rostou. Například vloni jsme přijali o devět procent více telefonátů než v roce 2019. Počtu hovorů musí odpovídat počty operátorů. Na denní směně jich proto máme pět, na noční čtyři.

Kolik máte denně výjezdů?

I zde jde o velmi vysoká čísla. Použiji ta za loňský rok. Během něj jsme uskutečnili přes 65 tisíc výjezdů, v průměru 180 za den. Najeli jsme dohromady dva a čtvrt milionu kilometrů, což bylo o téměř čtyři procenta více než v roce 2019.

Ovlivnila loňský počet výjezdů pandemie COVID-19?

Z hlediska samotného počtu výjezdů k výraznému nárůstu nedošlo. Nicméně kvůli této pandemii byl rok 2020 velmi specifický. V březnu a v dubnu nám prudce poklesly počty výjezdů a to proto, že během takzvané jarní vlny lidé zůstávali doma, necestovali, méně sportovali, snížil se počet dopravních nehod. Od května začaly počty našich měsíčních výjezdů prudce růst, i proto, že přibyli covid pozitivní pacienti. Takže jsme se nakonec dostali na počet výjezdů srovnatelný s rokem 2019, ty se ale v podstatě odehrály v necelých deseti místo ve dvanácti měsících.

Jak vlastně záchranáři ve Zlínském kraji celý nesmírně náročný rok zvládají?

Odpovím ve dvou rovinách. Z našich pěti stovek zaměstnanců se aktuálně s onemocněním COVID-19 léčí pět, což je v porovnání s podzimem určitě optimistické číslo. Záchranáři mají zájem o očkování, protože ví, že funguje. Důsledně také dodržují veškerá opatření, jejichž smyslem je bránění šíření koronaviru. Současně nám ale roste počet „necovid“ nemocných zaměstnanců, aktuálně jich máme sedmnáct, a to zejména z důvodu zhoršení chronických onemocnění jako důsledku covidového zápřahu. Pandemie koronaviru jako taková tedy naši práci významně komplikuje. Když jedeme ke covid pozitivnímu pacientovi, musí být výjezdové skupiny ustrojeny do celotělových obleků, návleků na nohy, dvojích rukavic, respirátorů, štítů přes obličej a v dalších ochranných pomůckách. Po návratu z výjezdu je nutné provést pečlivou dezinfekci jak zasahujících záchranářů, tak ambulantního prostoru sanitky a vybavení. To vše ubírá velké množství energie a času. Pořád přitom platí, že po návratu z výjezdu a následné dezinfekci je nutné zpracovat dokumentaci pacienta a připravit se na další výjezd. Protiepidemiologická opatření naší práci výrazně ztěžují, nicméně víme, že jsou potřebná a důsledně je dodržujeme.

V čem je Zlínský kraj podle Vás výjimečný? Ať již z pohledu zásahů nebo případů nebo materiálního zajištění?

Mezi naše přednosti bych zařadil fakt, že Zdravotnická záchranná služba Zlínského kraje patří v rámci České republiky mezi vůbec nejúspěšnější v čerpání dotací z EU. Díky tomu můžeme pravidelně obměňovat sanitky, zdravotnické přístroje a zařízení, výukové modely a realizovat stavební investice. Dále máme výjimečnou nadstandardní spolupráci v rámci integrovaného záchranného systému. Tak například policisté jsou proškoleni a připraveni nám vypomoci pro případ nedostatku řidičů – záchranářů, nebo z důvodu časové výhody vysíláme před příjezdem záchranky do místa zásahu týmy s defibrilátory tvořené hasiči či policisty. Takový systém opravdu pomáhá zachraňovat životy a zdraví našich spoluobčanů. Máme také velmi sofistikovanou aplikaci, která umožňuje získat informace o pacientovi z krajských nemocnic, a to ještě před příjezdem do místa události, což zefektivňuje poskytnutí přednemocniční neodkladné péče a také zkracuje délku zásahu. Po naložení pacienta do sanitky pak odesíláme potřebné informace o pacientovi do nemocnice, aby se příslušné týmy specialistů mohly připravit na jeho rychlé převzetí a kontinuálně pokračovat v péči. V neposlední řadě získáváme v rámci aplikace informace o dalším medicínském osudu pacienta, čímž se utvrzujeme o správnosti pracovních diagnóz a poskytnuté péči v terénu.

Co naopak v kraji záchrance chybí?

Nejvíce postrádáme leteckou záchrannou službu. Z hlediska pokrytí vrtulníky jsme na tom nejhůře v ČR, společně s Karlovarským krajem. Ročně podáváme kolem dvou stovek žádostí o poskytnutí pomoci Letecké záchranné služby, v 80 procentech případů vrtulník přiletí. Skutečná potřeba je ale výrazně vyšší. Z našich statistik vyplývá, že optimální by bylo nasazení vrtulníku ve zhruba 450-500 případech ročně.

Dochází například v našem kraji k situacím, kdy zdravotní záchranáři vyjíždějí zbytečně?

Jde pouze o jednotlivé případy, ty poté řešíme ve spolupráci s Policií ČR. Jak jsem uvedl, jde jen o výjimky. Občané našeho kraje rozhodně nenadužívají pomoci „záchranky“ více, než je tomu v ostatních regionech ČR.

Stává se, že některé nemocnice odmítají přijmout pacienta, kterého jim přivezete?

Krajské nemocnice mají snahu, a to nejen v „covidové“ době, přijmout všechny naše pacienty. Pouze výjimečně musíme pacienta přesměrovat jinam z důvodu naplnění kapacity. Naše spolupráce s nemocnicemi probíhá na bázi vzájemného respektu a kolegiality. Určitě také pomáhá, že spolu intenzívně komunikujeme v rámci výjezdů i dalších činností. Prostě snažíme se vycházet si vstříc. Cením si toho, že s nemocnicemi fungujeme jako propojený systém, nikoliv jako dva oddělené světy.

Jak se Vám daří personálně, zvládáte to v této oblasti?

Záchranářům se dlouhodobě snažíme vytvářet co nejlepší podmínky pro práci. Chceme, aby měli maximální možné finanční ohodnocení, aby pracovali v příjemných podmínkách a s kvalitním materiálním vybavením. Proto neřešíme zásadní personální problémy. Na druhé straně se nám nedaří navyšovat počet kmenových lékařů, dlouhodobě zůstáváme na čísle 34. Nedostatek kmenových lékařů nám pomáhají zvládat desítky externích lékařů.

Jaké má „záchranka“ další plány?

Je jich spousta. Některé jsem naznačil už v předchozích odpovědích. Máme řadu investičních plánů i záměrů, které chceme v kratším či delším horizontu zrealizovat. A stále zůstává naše hlavní priorita: poskytovat co nejrychlejší a nejúčinnější pomoc našim pacientům, maximálně pomáhat k jejich záchraně či uzdravení. To je náš každodenní cíl, smysl naší činnosti a existence.