Mezi ně patří i Hana Špalková ze slováckých Huštěnovic, která se už téměř třicet let věnuje košíkářství.
„Vyučila jsem se v oboru uměleckého zpracování přírodních pletiv. Jako živnostnice se řemeslu věnuji devět let,“ prozrazuje usměvavá žena.
Společně se svou rodinou jezdí po jarmarcích, muzeích a podobných předváděcích akcích po celé České republice. Občas zavítá také do zahraničí.
Kromě toho, že nabízí své výrobky k prodeji, vypráví návštěvníkům také o historii tohoto tradičního řemesla.
„Košíkářství mě lákalo od malička. Inspiroval mě mistr košíkář František Daňhel,“ vzpomíná na své začátky osmačtyřicetiletá žena. Na jarmarcích a v muzeích často vystupuje ráda v dobových kostýmech. Při pletení vychází z tradiční technologie. Používá například zelené vrbové proutí, červené proutí nebo pedig. „S pedigem mohou pracovat i děti, aniž by si ublížily,“ upozorňuje rodilá Buchlovjanka.
Na svém prodejním pultu nabízí kolemjdoucím ošatky, tácky, podnosy a samozřejmě také košíky. Nejvíce jdou na odbyt demižony a koštovky.
Valaši jsou přece jen větší milovníci slivovice než lidé na Slovácku,“ prozrazuje své zkušenosti se zákazníky košíkářka.
Kromě drobnějších věcí oplétá uznávaná odbornice také nábytek. „Záleží na přání zákazníka. Vyrobím všechno možné,“ nebrání se výzvám řemeslnice.
K propagaci košíkářství ve spolupráci například se Slováckým muzeem se rozhodla mimo jiné také proto, že má o budoucnost tohoto půvabného řemesla obavy.
„Přeji si, aby se košíkářství u nás udrželo. Některá učiliště krachují a to je škoda. Ráda bych, aby se to předalo dalším generacím,“ uzavírá žena.
