Konečně. Jediné slovo charakterizuje pocity rodičů i učitelů.

„Ty dva měsíce byly náročné. Stanovili jsme doma úplně jiný režim. Se starším jsme ještě museli zvládat distanční výuku. Pro děcka je určitě lepší, když jsou v kolektivu,“ hodnotí Markéta Pončíková.

HURÁ, KAMARÁDI

Syn Lukáš, který se maminky drží za ruku, odpovídá na otázku, co mu nejvíce chybělo, bez váhání. „Kamarádi,“ směje se a vrhá se na koberec mezi kluky a hračky.

Radek Spilka vede do školky syna Samuela. Je jeden z těch, který neřešil kvůli zaměstnání zásadní problém s hlídáním ratolesti.

„Měli jsme v práci zvláštní režim. Přes týden se to dalo nějak udělat. Když bylo nejhůř, vypomohly babičky,“ svěřil se povoláním policista.

Pomoc babiček při hlídání syna Viktora byla zásadní u Evy Svobodové. „Celá ta doba nebyla vůbec ideální. Oba jsme museli do práce, bylo to pro nás lepší, než zůstat na ošetřovném. Nebýt babiček, nevím, jak bychom to udělali,“ kroutí hlavou maminka dvou dětí.

Velké Karlovice - fara.
Omezení udělala z Karlovic turistický cíl. Místní z toho moc nadšení nebyli

JEDEN MOHL, DRUHÝ NESMĚL

„Starší je předškolák, nemohli jsme tomu mladšímu vysvětlit, proč jeden už může do školky, a druhý nesmí. Nechápal to. Už jsme se všichni moc těšili, až znovu otevřou. Snad to už vydrží,“ přeje si.

Většina dětí se do kolektivu začleňuje okamžitě a bez problémů. Jsou ale i takové, pro něž je to těžké.

„Měli jsme tu dnes i slzy. Pro některé je to novinka, po takové době. Neznámé prostředí, těžko si zvykají. Nejde jim tak snadno navázat, kde to skončilo. Je to, jako by přišly v září. Odcizili jsme se, začínáme v podstatě na novo,“ vysvětluje ředitelka Mateřské školy Rokytnice Alexandra Kukulová.

Relaxační centrum Wellness Horal. Thajská masáž.
Otevírat jen kvůli masážím se wellness centrum příliš nevyplatí

OŽILA BEZ DĚTÍ

Od 1. března školka žila, ale bez dětí. Učitelky dál chodily do práce, věnovaly se samostudiu, sebevzdělávání, pracovaly na rozdělaných projektech a plánech. Byla to ale práce nenaplňující, bez kontaktu s dětmi neměla pozitivní dopad na jejich psychiku.

Přesto musely každodenní pracovní dobu v posmutnělé a ztichlé školce zvládnout.

„Věnovali jsme se úpravě zahrady i tříd, dezinfikovali jsme všechny hračky. Museli jsme projít a vyřadit část zásob z naší kuchyně, kvůli trvanlivosti. V únoru nikdo nevěděl, co bude. Rozhodnutí zavřít školku přišlo ze dne na den a my jsme měli ve skladě spoustu potravin,“ popisuje ředitelka.

TESTOVÁNÍ JE NESMYSL

Za dobu uzavírky přišly děti o některé oblíbené tradiční akce. Minul je karneval, šmigrust i Den Země.

„Věřím, že se podaří ještě něco uskutečnit. Máme v plánu přespání ve školce, hledání pokladu a další. Snad už nebude potřeba zavřít a nepřijdou ani žádná omezení. Například nošení roušek a testování dětí je naprostý nesmysl. Doufáme, že už se budeme moci normálně potkávat, “ uzavírá Alexandra Kukulová.