Je nevlídno. Chlapci mají čepice, bundy zapnuté až ke krku, někteří i dlouhé pláštěnky s kapucí, které je chrání před deštěm. Ani sychravé počasí ale klapotáře z Poličné neodradilo od toho, aby dostáli dávnému zvyku. „Je to každoroční tradice, tak proč bychom ji neměli dodržovat," říká se samozřejmostí Matouš Janečka.

Klapotání v Poličné k Velikonocům patří. Celé generace je tady zvykem, že skupinky klapotářů od Zeleného čtvrtka do Bílé soboty nahrazují kostelní zvony, které podle legendy odletěly do Říma pro požehnání od Svatého otce. Někdy se ale také tvrdí, že odlétají proto, že se bojí rachotících řehtaček v rukou chlapců.

„Seřaďte se a udělejte dvojice. Ať taky trochu vypadáme," diriguje Matouš Janečka, který má skupinku evidentně na povel. „Jako klapotář jsem chodil už mnohokrát, takže mám nějakou zkušenost," vysvětluje bez známky chlubení třináctiletý hoch.

Zaujímá místo v čele malého průvodu, v rukách pevně sevře madla starého dřevěného trakaře.

„Dostal jsem jej od dědy, který jej zase sehnal od někoho jiného. Všechny takto pořád kolují dál a dál, jsou letité," říká Matouš Janečka.

Poličenští klapotáři hrdě zdůrazňují, že je do obchůzek nikdo nemusí nutit. Sami si tradici hlídají, sami si ji organizují. V některých případech to, jak se říká, mají v rodině. „Dříve chodívali mí dva starší bráchové, teď jsem to převzal já," prozrazuje například taktéž třináctiletý Šimon Kostelný. Ve své skupině patří k nejstarším. Nejmladšímu Mikuláši Langerovi je přitom teprve osm let.

Na odpočítání se skupinka dává do pohybu. Trakaře a řehtačky, někdy také zvané kocury, spouští pekelný rachot. Nadávek se ale mladí chlapci obávat nemusejí. Místní mají ze stále živého zvyku radost. „Je to dlouhodobá tradice. Jsme rádi, že její dodržování vychází spontánně z mladých lidí samotných, že je k tomu nikdo nemusí přemlouvat či nutit," ocenil starosta Poličné Vladimír Místecký.

Podobné je to i v dalších valašských vesnicích. „Klapotáře je stále možné vidět nejen v Poličné, ale také v Tylovicích či Hážovicích nebo jednou za dva roky také ve Viganticích. Dlouhou tradici má klapotání také v Loučce u Valašského Meziříčí," vyjmenovala etnografka Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm Jana Tichá.

Ve vesnicích jsou na své klapotáře patřičně hrdí. Třeba právě ve zmíněné Loučce, kde letos s řehtačkami a klapotkami vyrazilo patnáct mládenců.

„Jsou to kluci ze základní školy. A přestože je jich každým rokem méně, tradice se stále drží," řekla starostka obce Libuše Paloušová.

Chlapci po vsi rachotí nejprve vždy ve čtvrtek v podvečer, v pátek a sobotu zvládnou každý den nejméně tři obchůzky. Sobotní obchůzka bývá slavnostnější.

„To chodí kluci dům od domu s nazdobeným košem, a říkají si tak o výslužku. Lidé už na ně netrpělivě čekají, hospodyňky je vždy podarují vajíčky, sladkostmi i penězi," vylíčila Libuše Paloušová. Připomněla, že klapotáři z Loučky jsou známí také v rožnovském skanzenu, kde si je pravidelně zvou k obohacení velikonočních pořadů.