Od jejího posvěcení uběhlo právě včera sto let. Lidé k ní však nalézají cestu i nyní. „Kapli navštěvují hlavně starší lidé z okolí, pro které je již obtížné chodit na bohoslužby na kopec,“ popisuje děkan a farář vsetínské římskokatolické farnosti Jiří Rek.

Pacientů prý chodí do svatostánku málo. Když však potřebují útěchu, přijdou.

O nemocniční kapli pečuje rodina Zvonkova. Ta ji pro návštěvníky uklízí, zdobí i otevírá.

„Kaple je totiž přístupná denně od rána do večera. Lidé, kteří ji navštěvují, jsou hlavně křesťané, kteří vědí, že tam mohou vyhledat pomoc i v období těžkých životních zkoušek,“ popisuje Rek.

Do kaple může zavítat kdokoliv z nemocničního personálu, pacientů i široké veřejnosti. Kromě pondělních a sobotních mší s nedělní platností nabízí před bohoslužbami také svátost smíření.

„Nemocnice je známá jako místo velkého utrpení, ale i velkých milostí od Boha. Člověka mohou životní zkoušky pozvednout i přivést k jinému myšlení,“ míní kněz.

Přítomnost kaple v nemocnici její vedení oceňuje. „Někteří pacienti ji pravidelně navštěvují. Jsme rádi, že je zde věřícím k dispozici. Stejně jako nemocnice slaví v letošním roce sto let,“ přibližuje mluvčí nemocnice Lenka Plačková.

Osudy obou zařízení se podle ní vždy vzájemně prolínaly a odrážely společenskou situaci.

Sloužila k modlitbám řádových sester, křtili se zde novorozenci, vypravovaly se odtud pohřby.

Kaple byla postavena kvůli tomu, že do nové nemocnice nastoupily jako ošetřovatelky řeholní sestry svatého Kříže. Měla sloužit výhradně pro jejich potřebu.

S vybudováním svatostánku však v roce 1911 nesouhlasilo vsetínské obecní zastupitelstvo, v němž tehdy zasedali kromě katolíků i evangelíci. Rosa Thonetová, manželka majitele vsetínského velkostatku a továrny na nábytek Theodora Thoneta, se proto rozhodla postavit ji na vlastní náklady.

V sobotu 7. října 1911 přijel do Vsetína olomoucký pomocný biskup Karel Wisnar, který pro novou kapli posvětil zvon. O den později pak vysvětil také samotnou kapli.

„V závěru druhé světové války poskytla bezpečné místo pro úkryt nových přístrojů pro pavilon chirurgických oborů. Doslova pár minut předtím, než objekt zabrala německá armáda,“ dodává Plačková.

Po osvobození v roce 1945 sloužila kaple deset let svému účelu. V roce 1956 musely nemocnici opustit zbývající řádové sestry a kaple byla uzavřena.

„V socialistických časech pak sloužila jako sklad civilní obrany. Po roce 1989 byla předána do vlastnictví římskokatolické církve,“ uzavírá mluvčí.