My ovšem nemáme tolik času na návštěvu tohoto místa, proto se vydáváme za čajovými plantážemi do oblasti Ilamu, přesněji do stejnojmeného horského městečka. Již cestu do Ilamu začínají lemovat malé čajové keříčky, krásně zarovnané pravidelným sběrem. Naším cílem je přijít na kloub tomu, co všechno se skrývá za lahodným šálkem horkého zeleného či černého čaje. Jako první proto navštěvujeme 120 let strarou továrnu na zpracování čaje, ta v dnešní době již není v provozu, ale zjišťujeme, že právě před 120ti lety zde byly zasazeny první čajové keříky. Následujícího dne se vydáváme do jiné továrny. Již v její blízkosti cítíme vůni čaje, která se nese po okolí. Tady se nás ochotně ujímá sám pan manažer a celý postup zpracování místního čaje nám vysvětluje a názorně ukazuje. Domů se navracíme již za večerního šera, místní vytahují baterky a svítí si na cestu, stejně jako i my svítíme darovanou čelovkou od E-outdoor Praha. Jsme plny poznatků. Čajové lístky se zde vykupují přímo od farmářů, kteří čaj sbírají na svých políčkách, díky čemuž se tento čaj může považovat za organický. Sklizeň probíhá od března do listopadu, přesněji ve 4 obdobích, od toho se také odvíjí, jaké jsou lístečky kvality a zdali vznikne čaj zelený, či černý. Také se dovídáme, že místní čaj byl dovezen ze západního Bengálska ze severní Indie, přesněji z Darjeelingu.

Pokud tedy čaj putoval z Darjeelingu do Ilamu, nezbývá než se vydat po stopách čaje přímo do Darjeelingu. Cestu nám jen znepříjemňuje silný déšť, Outdoor Sport Slavičín nám na naši cestu daroval pláštěnku, která nás naštěstí chrání před deštěm i včetně našich batohů. Přijíždíme v dopoledních hodinách do malého městečka Kurseong, tady vyčkáme do třetí hodiny odpolední, kdy má odjezd náš vlak do Darjeelingu. Vlak to není obyčejný, nazýván je „Toy Train“, do provozu byl spuštěn roku 1881, překonává převýšení 2055m, jeho trať je dlouhá 88km a je také zapsán na seznam památek UNESCO.

Přesně v 15:00 se náš vlak dává do pohybu a ulice jakoby ožila. Úřednící běhají kolem vlaku, mávají praporky navigujíce dopravu i náš vlak. Ten projíždí ulicí středem městečka, v těsné blízkosti krámků, tak těsné, že by stačilo pouze natáhnout ruku z okýnka a nakoupit si, co je libo. Průměrná rychlost vlaku je 5-8km/hod, a za doprovodu občasného troubení náš vlak pomalu stoupá krajinou, lemujíce silnici a krásné malé dřevěné domky. Lidé do vlaku během cesty přiskakují a opět vysedají, kde sami chtějí.Výhledy na zasněženou Himálaj jsou nám díky monzunům skryty, to asi aby zbylo i něco pro příště, ale zato můžeme vidět čajové plantáže rozprostřené po okolních kopcích, přejíždíme silně rozvodněné, hučící potoky s vodopády. Po téměř 4 hodinách přijíždíme do horského městečka Darjeelingu ve státě Západní Bengálsko. Čaj se v této oblasti pěstuje od roku 1847, kdy byly vyasazeny první čínské čajovníky Brity, ti si tuto oblast tehdy zvolili jako rekreační místo pro své důstojníky a správce, které trápila úporná vedra velkých indických měst.

Taková by byla historie světoznámého Darjeeling čaje, my si nemůžeme nechat ujít ochutnat tento čaj a objednávnáme si jarní sklizeň, patřící k těm nejchutnějším a nejvyhlášenějším. Šálek horkého čaje byl výtečný, jeho atmosféru doplňují dřevěné i kamenné domky v britském stylu, deštivo a všudepřítomná mlha. Darjeeling i v tomto počasí má kouzlo!

Ludmila Heriánová