Namísto téměř sto dvacet let starého, silně poškozeného originálu dosedla na podstavec jeho věrná kopie.

Přes tři metráky vážící sochu sem dopravil jeřáb. „Instalace proběhla brzy ráno, kdy je na náměstí malý provoz. Trvala zhruba hodinu,“ informoval spolumajitel domu Jan Odstrčil.

Z původní plastiky se před třemi lety uvolnil několik kilogramů vážící kus, který při pádu na chodník jen náhodou nikoho nezranil. Hasiči ji poté kvůli bezpečnosti zabalili do ochranné fólie.

Předloni na jaře nechali majitelé originál sejmout a zhotovit jeho napodobeninu. „Byla to nejnáročnější kopie, jakou jsem kdy dělal. Pracoval jsem na ní celý rok, často o víkendech,“ přiznal akademický sochař Miroslav Machala ze Vsetína, jenž musel nejprve zkompletovat původní dílo, aby měl podle čeho tvořit.

Originál sochy je z vápnitého pískovce, který se pro tento účel vůbec nehodí. Kopii Machala vytesal z kvalitního božanovského pískovce. „Je dosti tvrdý. Na jeho opracování jsem použil speciální vidiová dláta. Když jsem dělal otvory do křídel a jiné detaily, musel jsem být zvláště opatrný, aby se kámen neutrhnul,“ vysvětlil sochař.

Zatímco nový orel už majestátně pozoruje okolní ruch z patnáctimetrové výšky, budoucnost jeho předchůdce zůstává nejistá. „Rozhodneme se po dokončení údržby torza sochy. Možností je několik, včetně jeho umístění v restauraci v přízemí domu. To bychom ale museli vyřešit technicky i prostorově,“ doplnil Odstrčil.

Návrat sochy na průčelí památkově chráněného domu, který je o dalších více než tři sta let starší, uvítal také památkář valašskomeziříčské radnice. „Je skvělé, že se tam plastika vrátila. Oceňuji, že majitelé nechali kopii zhotovit, přestože na ni z památkové péče nedostali žádnou dotaci,“ uvedl Petr Zajíc.