Ve Francii žije se svou přítelkyní Helenou Štěrbovou, která rovněž hraje házenou za město Toulon. Koncem prosince se vrátila ze Srbska, kde se pořádalo ženské Mistrovství světa. Do České republiky přijeli na svátky za rodinou, přáteli, ale také za házenou. V zuberské hale se totiž pořádal Štěpánský exhibiční turnaj, na kterém nemohli chybět.

Za chvíli začne exhibiční turnaj v mateřské hale. Jak se na tyto zápasy těšíš?
Exibice mám rád. Moc se těším na kluky, kteří vyhráli titul v osmdesátém šestém roce. Je bezva, že se všichni potkáme, večer posedíme a popovídáme si. Je to zvláštní pocit být zase v zuberské hale. Doufám, že to vzpomínání dneska přežijeme. (smích) Prakticky je to jediná možnost se opět sejít, protože pak už toho času moc není, druhého ledna zase odjíždím.

Co tě čeká v novém roce?
V lednu máme reprezentační sraz v Praze, poté jedeme na zápas do Maďarska. Následuje Mistrovství Evropy, tedy pokud se tam dostanu.
V současnosti hraješ za francouzský tým Saint Raphael. Jak se ti tam líbí?
Ve Francii se mi líbí moc, je to pro mě velká změna. Navíc tam nejsem sám, ale s mojí partnerkou Helčou Štěrbovou, která také hraje házenou. Na samém začátku jsme zadali manažerovi požadavek, abychom byli spolu a nakonec se mu podařilo najít první dvě ligy.

Jak sis zvykal na francouzštinu?
Ze začátku to bylo těžké, teda alespoň pro mě, protože mi jazyky nikdy nešly. Francouzština je docela peklo, ale snažím se ji učit. Dokonce i ve smlouvě mám povinné kurzy, ale docela často nám to odpadávalo. Celkově jsem měl sedm lekcí, takže zatím mi to moc nedalo.

To pak musí být docela těžká komunikace s trenéry.
Na trénincích spolu mluvíme francouzsky a německy. Z počátku jsem měl trošku problém některým výrazům porozumět, teď je to už o dost lepší. Většinu věcí jsem jim odkýval, protože jsem vůbec nevěděl, co po mě chtějí. Často jsem měl u sebe různé „vychytávky". Třeba při běhání jsem po kapsách nosil slovník, do kterého jsem se občas podíval.

Začátky bývají těžké. Jak jste ve Francii dlouho?
Momentálně jsme ve Francii šest měsíců. Nastupovali jsme v červnu a docela nám to uteklo. Pořád mi to připadá, jak kdybychom před chvílí odjížděli. Smlouvu mám podepsanou na dva roky, Helča zase na jeden rok s obcí. Teď se uvidí, co se bude dít dál. Opět nás oslovil manažer, takže se to zase někam posune.

Jak vypadá týden profesionálního házenkáře?
Do teď jsem měl úplně neskutečný program, jelikož jsem méně trénoval než na Slovensku. Pokud nebudu brát v potaz přípravné tréninky a turnaje, tak v pondělí a úterý jsem měl dva tréninky, středa byla volná, ve čtvrtek jsem měl večerní trénink, v pátek jsme měli zápasy. Mezi tím jsem ještě přejížděl k Helči do Toulonu a v sobotu na její zápasy. Prakticky se dá říct, že jsme pořád na cestách.

S dalším odchovancem zuberské házené Martinem Hrstkou jste dobří kamarádi. V současnosti také hraje za francouzský tým. Setkáváte se někdy?
Teď jsme se potkali v Rožnově na náměstí. (smích) Jinak jsme se bohužel nepotkali. Když jsme spolu měli hrát přípravný zápas, Martin nedorazil, v té době byl totiž zraněný. Snad se setkáme dnes na exhibičním turnaji.

Zuberská házená je známá svými zapálenými fanoušky. Jak jsou na tom francouzské fan kluby?
Saint Raphael má podle mě dobrý fan klub. Na házenou chodí hodně lidí, atmosféra je trochu jiná tím, že tolik nehrají na bubny. Hala má kapacitu kolem tří tisíc a většinou bývá celá zaplněná. Jsem spokojený. Myslím si, že i v Toulonu, kde hraje Helča, mají na zápasech vždy výbornou atmosféru. Lidé jsou tam hodně vděční a hodně se o házenou zajímají. Po zápasech za tebou chodí novináři i fanoušci, kteří se vyptávají na hru nebo přijdou pogratulovat, v tomto se více projevují.

Předpokládám, že je nezajímá pouze samotná hra, ale také váš házenkářský vztah.
To je pravda. Když ve Francii zjistili, že jsme s Helčou spolu, často se nás ptali, jak udržujeme náš vztah a kde bydlíme. Z počátku padalo hodně otázek na tuto oblast. Dnes se mě ptají na to, jestli sleduju, jak Helča hraje. Byla teď na Mistrovství světa v Srbsku, takže se mě hodně vyptávali na hru.

Tobě se také zadařilo na posledních reprezentačních turnajích, kde jsi proti Srbsku vstřelil pět branek.
Poslední dva přípravné turnaje se mi docela poštěstilo. Doufám, že to tak bude dál pokračovat. Moc rád bych se dostal na Mistrovství Evropy.

Je to tvůj sen zahrát si na Mistrovství Evropy?
Můj sen byl si zahrát někde v zahraničí, což mi prvně vyšlo na Slovensku. (smích) Pak nám ale vyšla Francie. Druhým snem je účast na mistrovství. Momentálně je šance veliká, snad se mi to brzo splní. Až budu mít splněné všechny sny, tak to budu moct pověsit na hřebík. (smích)

Pamatuješ si na své hráčské začátky? Kdo tě k házené přivedl?
K házené mě přivedli rodiče a v podstatě i Zubří, protože tady nic jiného nebylo. Přihlásili mě na základní škole a vydržel jsem u ní do teď. V pubertě jsem měl nějaké pauzy, asi rok jsem házenou nehrál. Po pauze jsem s kamarády začal hrát třetí ligu. Probojoval jsem se do „áčka", pak na Slovensko a teď jsem ve Francii.

Za jaký tým jsi na Slovensku hrál?
Hrál jsem za Hlohovec, parta tam byla naprosto skvělá. Na kluky rád vzpomínám. Ve Francii je tým trochu jiný, ale máme se tam skvěle.

Kam směřuješ dál po Francii?
Uvidíme, co přijde po další sezóně, jestli mi nabídnou další smlouvu nebo ne. Určitě bych chtěl být s přítelkyní a podle ní se přizpůsobím.

Máš pedagogické vzdělání, přemýšlel jsi někdy nad tím, že bys po hráčské kariéře začal učit nebo trénovat?
Bavilo by mě to. Už jsem učil na základní škole v Rožnově, s dětmi mě to bavilo, ale těžce se mi to kombinovalo s tréninky a brigádami. Bylo to docela náročné. Pak se mi ale ozvali z Hlohovce na Slovensku, kde jsem hrál poprvé jako profesionál. Vedl jsem i tam nějaké tréninky, když kluci nestíhali. Do budoucna trenérství tedy nevylučuju.

Spousta mladých kluků má nějaký sportovní nebo házenkářský vzor. Máš nějaký?
Nemám nikoho. Sleduji spoustu sportů, ale že bych někoho vyloženě obdivoval.

Zuberská házená má teď jeden velký talent a to Jana Zahradníčka, který stejně jako ty hraje pravé křídlo. Co říkáš na jeho výkony?
Díval jsem se na některé turnaje a musím uznat, že má neskutečně dobrou ruku a výskok. Ještě musí zapracovat na obraně a bude dobrý. Jestli to bude mít v pořádku v hlavě, tak by to mohl dotáhnout daleko. Nevím, jak mu to jde ve škole, protože škola a zuberská házená jsou dvě spojené nádoby. (smích) Pravda je, že jsem se taky na to vykašlal na nějakou dobu a teď mi to nevadí. Dodělal jsem si bakaláře, ale magisterské studium si prodlužuji.

Co říkáš na současné ne příliš potěšující postavení zuberských hráčů v tabulce?
Jednou to muselo přijít. Klub opustilo hodně hráčů, posbírali se mladí dorostenci, kteří ještě nejsou tak vyhraní. Dva, tři roky jim bude trvat, než se dostanou na špici. Záleží na klubu, jestli hráče prodají nebo zůstanou tady a zlepší se jim podmínky, aby mohli pouze hrát nebo u toho studovat. Všeobecně je to špatné s podmínkami házené v Česku. Například s Francií to nejde vůbec srovnat, je to úplně jiný svět. Hráči mají všechno, nač si vzpomenou, kolem klubu se stará spoustu lidí. Stejné to je u ženské i mužské ligy.

Podle tvého popisu se zdá, že je házená ve Francii hodně oblíbená.
Ve Francii je házená docela vysoko, ale nejoblíbenějším sportem je rugby. Právě v Toulonu, kde hraje Helča, jsou ragbisté mistři. Pro ně je to sport číslo jedna, pak následuje fotbal a házená. Mužská házená se hodně zvedla hned poté, co se stali olympijskými vítězi. Začali je i finančně podporovat. Základna hráčů tam je obrovská, ale konkrétně v klubu Saint Raphael nemají tak velké počty mládeže, jako je tady a proto hráče především skupují. Některé kluby si zakládají na odchování vlastních hráčů. V týmu Saint Raphael jsou původní hráči jen dva. Zajímavá je házená v Paříži, kterou podporuje šejk. V týmu mají samé výborné hráče, takže celá házená jde neskutečně nahoru.

Miroslav Jurka

- je narozen 7. 6. 1987 ve Valašském Meziříčí
- na Ostravské univerzitě v Ostravě vystudoval bakalářské studium Učitelství tělesné a technické výchovy pro základní školy, navazující studium zatím přerušil
- v roce 2010 se stal sportovcem roku Zlínského kraje
- s házenou začínal v Zubří, odkud se vypracoval do národního týmu
- zahraniční zkušenosti sbíral na Slovensku v Hlohovci a momentálně hraje za francouzský tým Saint Raphael

Autor: Zuzana Vyškovská