Podle jeho slov se na Valašsku vyskytuje mnoho jeskyní, o kterých lidé často nemají ani tušení. Zároveň však dodává, že návštěvu těchto míst je nutné provést pouze se zkušeným jeskyňářem.

Nazývám správně vaši zálibu speleologií?
Ano, je to speleologie. Označení souvisí s prací v jeskyni. Některé jeskyně jsou již objevené, některé ještě stále nejsou. Jeskyňáře většinou zajímají neznámé prostory. Pokud je najdou, vlezou dovnitř a začnou mapovat terén. Zaznamenává se výška, šířka, hloubka jeskyně. Zkoumáme také život v jeskyních, především netopýry, které od ledna do března každoročně počítáme.

Kolik netopýrů průměrně v jeskyních žije?
Netopýrů je tady mnoho, stejně jako jeskyní, o kterých lidé často nevědí. Náš rajon jsou celé Beskydy, Jeseníky a Odry. Všechny tyto jeskyně i štoly procházíme každý rok, počty netopýrů jsou ale různé. Znám tady jednu štolu, ve které je moc dlouho jeden netopýr. Říkáme mu vytrvalec. (smích) V některých štolách je jich dvě sta nebo pět set. V Odrách jsou břidlicové štoly, sídlí zde i dva tisíce netopýrů. Shlukují se v takzvaných hroznech, visí jeden na druhém.

Souvisí počet netopýrů s velikostí jeskyně?
Nesouvisí, záleží na umístění jeskyně. Pokud jsou poblíž města nebo obce, netopýrů v přilehlých jeskyních je méně. Jsou totiž schopni přezimovat na kostelní věži nebo ve škvírách panelových domů. V odlehlejších jeskyních je netopýrů více.

Mluvil jste o neobjevených jeskyních. Jakým způsobem po nich pátráte?
Hledáme je systematicky. Nejdeme jen tak náhodou na nějaký kopec, na základě poznatků z geologie se vydáváme na konkrétní místa. Sledujeme také pohyby hor, na jejichž základě mohou vzniknout pukliny. Mezi takto aktivní oblasti patří Pustevny, kde jsme v roce dva tisíce pět našli jeskyni. U nás na Valašsku jsou pseudo jeskyně pískovcovitého charakteru.

Pravděpodobně patříte pod nějaké sdružení…
Byl jsem členem Speleologického klubu ORCUS Bohumín, před dvěma lety jsem se přehlásil do Vídeňského klubu. Tady jsou omezené možnosti, hledali jsme, co bychom dalšího mohli objevit. Díky tomu jsme v Alpách našli „bílé fleky", tedy naprosto neznámá místa, což je v Evropě docela ojedinělé. S kamarády tam jezdíme několikrát do roka.

Přiznám se, že jsem o jeskyňářích na Valašsku moc neslyšela. Kolik se vás touto zálibou zabývá?
Na Vsetíně je nás pět skalních jeskyňářů, nemáme tady žádný klub, ale pokaždé jsme k někomu patřili. Tato záliba se těžko dělá bez organizace. Přes kluby se pak člověk může dostat do mnoha jeskyní. Kluby mívají navázané kontakty s cizinou, můžete se pak dostat na Kavkaz, Krym, Kubu a další.

V tom případě musí být docela obtížné se k vám i dostat…
Prostřednictvím internetu se dají vyhledat jeskyňářské kluby. Až se zájemce naučí techniku a pochopí mentalitu, může se tomu více věnovat. Jeskyňářství totiž není sport, ani místo, kde se může zviditelnit nebo ukázat. Stále říkám, že jsme největší „prasata". Libujeme si totiž v hloubce, tmě a špíně.

Pravděpodobně v tom bude hlubší kontext…
Částečně přispíváme vědecké práci, což je ten nejmenší důvod. Když jste totiž pod zemí, můžete si najít místa, jaká nejdou nahoře najít. Vyhledáte si tam místo, zhasnete světlo a slyšíte tmu. Tma a ticho se dají tam dole slyšet. Nenajdete tam žádný rušivý element, což se nedá říct o povrchu země. Někdo říká, že jeskyně jsou mrtvé. To ovšem není pravda, je to tam úplně jinak živé. Často se mi stává, že tam úplně ztratím pojem o čase. Nevím, jestli ležím minutu, dvě nebo půl hodiny. Některé jeskyně jsou dost velké, můžu si některá místa prozkoumat sám, ale pokaždé tam musím s někým být. V jeskyni musí být naprosto dokonalá souhra, proto tam potkáte ty nejzodpovědnější lidi. Samotný člověk v jeskyni je nic, musíte tam mít dalšího člověka, na kterého je stoprocentní spolehnutí. Váš život totiž vždy záleží na tom druhém. Když někomu navážete lano, ve všem spoléhá na vás. Stejně i tak já spoléhám na druhé. Zkrátka, najdete tam normální lidi.

Jak jste se k nim vůbec dostal?
Dostal jsem se k tomu přes televizi, jako malý jsem na Slovensku sledoval maďarské dokumentární filmy. Maďaři jsou totiž jeskyňářská velmoc a natáčeli zde mnoho filmů. Jeskyňáři mi připadali jako kosmonauti, nevěřil jsem, že i já bych jednou něco takového mohl dělat. Později jsem se oženil ve Vsetíně a dozvěděl jsem se o místních jeskyňářích. Hned jsem je zkontaktoval a vzali mě mezi sebe. Prvně jsme byli na Čertových skalách, kde jsou vyloženě pseudo krasové jeskyně. Puklinami jsem prolezl a sdělili mi, že nic horšího už neuvidím a byla to pravda. (smích) Nikde na světě jsem opravdu nic horšího neviděl.

Jaké místo máte naopak nejraději?
Nejvíce mě oslovil Krym. Byl jsem už na Kubě, v Laosu, Vietnamu, ale Krym je skvělý. Žijí zde moc milí a pohostinní lidé, ke všemu tam mají nádherné jeskyně. Jedna jeskyně je naprosto úžasná, udělala mi rozmezník ve vnímání jeskyní. Všude kolem se totiž nacházely neuvěřitelné barvy a krystaly. Na Krymu jsme jeskyně často mapovali, dokumentovali, fotografovali a filmovali. Ze třech strávených týdnů jsme pracovali dva týdny v jeskyni, ovšem to byla tak nádherná práce, že to byla zábava. Od té doby jsem se nesetkal s tak nádhernou jeskyní. Stále ji hledám. Kvůli tomu jsem začal jezdit do Rakouska, kde jsou v objevování od nás o krok dopředu.

Co v jeskyních hledáte?
V podstatě hledáme místo, kde nikdo nebyl. Nová jeskyně vypadá úplně jinak, má v sobě nějaké překvapení. Může v ní být voda nebo sníh. Před třemi lety jsme objevili krasovou jeskyň v Alpách, kde byly obrovské pětimetrové ledové krápníky.

Můžete pak tyto jeskyně zpřístupnit veřejnosti?
To nejde, jsou zpřístupněné pouze úzkému kruhu jeskyňářů. Ale snažím se s sebou přibírat lidi, kteří to ještě nezkusili. Na domácí půdě je naučíme jeskyňářské technice a beru je s sebou. Je to sice obrovská zodpovědnost, ale pokaždé mám radost, když jsou lidé šťastní. Tento víkend jsem poprvé vzal dceru do krasové jeskyně, ze které byla naprosto nadšená.

Když lezete do jeskyně, musíte se někomu ohlásit?
Ano, vždy se ozvu nějakému kamarádovi, aby o nás věděl. Na místě pak většinou jeden den lezeme rekreačně a druhý den jim pomáháme kopat. Není to pouze o zábavě, ale také o práci a spolupráci. Vzájemně si předáváme kontakty na jednotlivé země, kam mohou lidé vycestovat. Jedna známá byla poprvé s námi v šestnácti letech v jeskyni, později si našla kontakty, vycestovala na Nový Zéland, kde s jeskyňáři prolezla půlku ostrova.

S lezením se pojí určité nebezpečí. Stalo se vám něco nečekaného?
Když se to dělá rozumně, není to nebezpečné. Největší nebezpečí je zavalení, které nebývá tak časté. Mně se nic vážného nestalo, vždy jsme nebezpečí včas odhalili. Ovšem bohumínskému předsedovi spadl v Kavkazu kámen na ruku a dvakrát mu zlomil rameno. Ostatní jej tahali ze čtyřset metrové hloubky a zachránili ho. Vždy je potřeba rozum a předvídavost. Hlavně musí mít respekt, já se bojím pořád. Vždycky říkám, ten kdo se nebojí, už nežije.

Toto pravidlo platí ve více odvětvích…
Určitě. Kdo jezdí na motorce a má respekt, nemá problém. Což platí i v opačném případě, ale nikomu to nepřeju.

Další nebezpečnou aktivitou je i potápění v jeskyních. Zkoušel jste to někdy?
Některé jeskyně jsou suché, vodné nebo u vodního toku. Některá místa je potřeba podplavat, ale s bombami na zádech jsem se nikdy nepotápěl. Znám hodně chlapů, co se tím zabývají, ale spoustu z nich tam i skončila Je to hodně nebezpečné, hraničí to s hazardem.

V jeskyních se také vyskytují různé výpary. Jakou s tím máte zkušenost?
Existují jeskyně, u kterých se může objevit nízké procento kyslíku. Není tam průvan, nachází se tam listy a různé rostliny, z toho vzniká kysličník uhličitý. Občas se tam může vyskytnout metan, nikdy ho tam není tolik, aby ohrozil člověka. Nebezpečné mohou být doly, kde se těžilo uhlí. Takové štoly na starosti nemáme, staráme se o břidlicové nebo bývalé měděné a stříbrné doly. V těchto místech spíše hrozí zavalení, než nějaký plyn.

Jak dlouho vaše expedice v průměru trvají?
Některé trvají tři dny, jiné trvají déle. V jeskyních můžete i bivakovat, postavíte si tam stan a můžete tam přebývat. Vždy tam najdete suché místo, kde se dá zůstat. Někde je půda dokonce tak suchá, že připomíná písek.

Teď mě napadá jedna ryze ženská otázka. Kam chodíte na toaletu?
Všechno se to sbírá do pytlíku, pak vynáší nahoru.

Říkal jste, že v jeskyních počítáte netopýry. Jaká další zvířata zde můžete objevit?
Můžete zahlédnout takzvané maceraty, což je průhledný mlok se žábrami. Žijí tady malé krevetky, kterých na Kubě najdete spoustu. Na Kubě spatříte ve vodách malé bílé sumečky. V tropech jsou kaloně nebo krajty, které ve tmě pomocí termovize vyhlížejí netopýry. Často tam zahlédnete obrovské brouky s tykadly. Přiznám se, že v tropech někdy mívám strach. V našich podmínkách se ničeho nebojím.

Jaká jeskyně vás v současnosti láká?
V Rumunsku je jedna jeskyně, která by měla být podobná té na Krymu. Výzdobou by jí měla být podobná. Zatím vím, že je pouze jeden člověk, který obě jeskyně navštívil. Mám ale velký vzor, je jím pětašedesátiletý Pavel Kotrla z Dušné a má úžasnou kondici. Já jsem oproti němu úplná máčka. (smích) Jeskyňářstvím žije a hodně se mu věnuje. Na Pulčinách máme přístroje, které měří pohyby v tektonikách, chodí k nim každý měsíc. V této jeskyni jsem byl asi pětkrát a úplně mi to stačilo, je totiž puklinová a hodně úzká. Pavel má zkrátka neuvěřitelnou výdrž a takové lidi já obdivuji.

Když se protahujete úzkými štěrbinami, nemáte z toho stísněný pocit?
Takový pocit mám pořád. (smích) Když to nejde, na chvilku se zastavím, rozdýchám se, pak už to jde. Na takové situace jsou nejlepší holky. Velcí chlapi tam chtějí prolézt silou, rvou se tam, nejde jim to, a pak nadávají. Z nich nikdy jeskyňář nebude. Holky jsou trpělivější, ale málokterá u toho zůstane, mají totiž jiné starosti. Většinou se musí více věnovat své práci, nebo rodině. Od žen se celkově očekává víc, než od mužů. Chlap si v práci udělá jednoduše volno, proto s námi tolik holek nezůstalo. Chlapi spíš jdou přes ty kytičky, kdežto ženy nic nepošlapou.

Jozef Szalai

- narodil se 21. 5. 1969 ve slovenském městě Komárno
- do České republiky přijel na vojenskou službu, po které se zde oženil
- v současné době se živí jako kameník
- ve volném čase se zabývá jeskyňářstvím, prozkoumal již mnoho míst, mezi nejoblíbenější lokality patří Krym
v budoucnu by rád prozkoumal Rumunské jeskyně, které skrývají mnoho krásných míst.

Autor: Zuzana Vyškovská